desatero pravidel placeného-sexu ‎

Vážení přátelé, v době dovolených se může stát, že se natolik rozjaříme

a chceme si užít. V této pohodě bychom neměl zapomínat na základní pravidla

náhodného nebo placeného sexu a proto Vám představuji desatero bezpečného sexu

a fair play chování ke svému sexuálnímu protějšku.

  1. Slušnost, respekt a příjemné vystupování

Vám nejen otevřou dveře do

podniku, ale slušnosti, respektu a

příjemného chování se dostane i Vám.

  1. O alkoholu se ví ,že zvyšuje apetenci,ale snižuje potenci.

Takže sice po alkoholu dostanete větší chuť na sex,

Uvolníte se a ztratíte zábrany,ale možná se uvolníte příliš

a stanete se obtížným pro ostatní a nakonec Vám to vůbec nepůjdeepůjde.

  1. Dohodněte se předem co, resp. jaké sexuální služby

budete chtít. A za kolik. Dohodu dodržujte. Vyhnete se

tím případ ným nedorozuměním a zklamáním.

 

  1. Když už dojde na sex,ztrácíte možnost vrácení peněz. Proto,

pokud se Vám nelíbí, jak s Vámi sexuální pracovnice jedná,

nedodržuje-li ona dohodu, ješte situaci s ní, a to dříve,než dojde

na poskytnutí sexuální služby.

 

  1. Člověk není stroj. Někdy to prostě neklape. Nic se neděje

Tak to prostě zkuste jindy a na jiném místě.

V žádném případě nepožadujte peníze zpět.5

  1. Člověk není stroj. Někdy to
  2. Vždy s kondomem, a je opravdu jen na Vás zda si

vyberete zelený, modrý, vroubkovaný, ochucený. Styk

bez kondomu je vždy riziko,pro obě strany.

 

 

  1. Ne znamená skutečně Ne. Francouzský polibek, osahávání na

veřejnosti (v baru) nejsou obvykle vítány. Kupujete si sexuální službu

a ne člověka, tak to respektujte. Každý obchod má své meze.

 

  1. Obchod je obchod. A ten nemá nic společného s láskou– i když to

možná bylo krásné. Nepodléhejte samaritánství, dívka nebo žena chce

hlavně vaše peníze a ne váš soucit.

 

  1. Co však dělat při podezření na nucenou prostituci a násilí? Nehrajte

si prosím na hrdinu a nesnažte se situaci na místě řešit. Vyhledejte

odbornou pomoc (www.rozkosbezrizika.cz, www.strada.cz)

a poraďte se s nimi.

 

10.Buďte ohleduplný k ostatním, nehlučte a neodjíždějte z parkoviště

na plný plyn. Sousedé se rádi vyspí a ráno jdou do práce.

 

www.Rozkoš bez Rizika /fair play- desatero

  1.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

čný pohled na naše možnosti, než má pan Štěch( viz Stačí zvýšit odvodové podmínky pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) na úroveň nyní platnou pro zaměstnance, a mnoho „pseudopodnikatelů” se raději nechá zaměstnat, míní Štěch.)

a jemu podobní tzv. sociální demokraté, myšlením stále komunisté. Podíváme se na názory libertariánů a každý sám i na příkladu drogové závislosti či řešení prostituce si může udělat předvolební obrázek o stavu společnosti.

DPH nad deset procent je nehoráznost. Stát neslouží lidem, vymýšlí si buzerace. Kdyby nechali lidem trochu více peněz, mohli jsme do osmi let dohnat Německo

Za nehorázné považuje předseda Libertariánského institutu Roman Kříž, aby si stát bral cokoliv víc nežli desetiprocentní DPH. Ostatní daně by okamžitě zrušil a nechal na lidech, ať si sami rozhodnou, jaké služby potřebují a kolik za ně chtějí platit. Jiné daně a sazby stát používá pouze k tomu, aby všechno zkomplikoval. Pak může dobře zakamuflovat, že mu vlastně nejde o službu lidem, ale o to, aby zdanil cokoliv, co se hne. Český stát už překročil hranici, kdy zaměstnává hlavně sám sebe agendou, kterou sám pro sebe vytváří, a to, že by měl sloužit lidem, ho vlastně tak trochu obtěžuje.

Na čem se dá nejsrozumitelněji dokázat oprávněnost jednoho z tvrzení Libertariánského institutu, že stát není řešením společenských a ekonomických problémů, ale jejich příčinou?

Nejjednodušeji to jde ukázat asi na nelegálních drogách. Jak by to fungovalo bez státu: někdo je chce brát, někdo mu je chce prodat. Oba si polepší… Výrobce/prodejce vydělá, konzument ví, co si kupuje (kdyby prodejce nabízel nekvalitní drogu, konzument by šel jinam). Drogy by byly za pár korun, protože reálně jsou velmi levné (gram heroinu by stál asi tak 40–50 korun), takže i velmi závislý by peníze na ně vyžebral nebo vydělal. Konzumenti by buďto rychle umřeli, nebo by dříve a snadněji dosáhli dna, od kterého by se mohli odrazit.

Jak to funguje dnes? Stát z nějakého nepochopitelného důvodu považuje některé drogy – alkohol, tabák – za legální a dojí jejich konzumenty pomocí spotřebních daní. Jiné drogy prohlásil za nelegální, stíhá výrobce a prodejce, otravuje konzumenty. Máme tu policisty, kteří dílem stíhají tyto „zločince bez oběti“, dílem si z nich dělají práskače, případně se nechávají uplácet za to, že zavřou oči. Máme tu soudy, které ztrácejí se zločiny bez oběti čas a kapacitu, takže na jiné, skutečné zločiny, dojde později. Díky kriminalizaci drog je cena drog o desetitisíce procent výše, než by měla být, a šup – máme tu majetkovou trestnou činnost, kterou páchají konzumenti, aby měli na svoji dávku. Takže noví poškození, další policisté, další soudci… Nebo si závislí na dávku vydělávají prostitucí… A máme tu šíření pohlavních chorob, násilnou kriminalitu, obchod s bílým masem… Navíc stát všechny lidi nutí mít jednotné zdravotní pojištění – zase problém vytvořený státem, takže drogově závislí se léčí za peníze všech… To ty „všechny“ zase štve, takže požadují tvrdší represi. A jede to ve spirále – víc buzerací a regulací plodí větší nespravedlnosti, které motivují další buzerace a nespravedlnosti…

Přitom kdyby se do toho stát nemontoval, nevychovával občany, které pokrytecky označuje za zdroj státní moci, a řešil skutečně jen to, když někdo někomu ublíží či něco cizího poškodí, všichni by mohli žít v klidu. Těch věcí jsou samozřejmě tisíce, na drogách je to ale krásně vidět.

 

Na letošní rok si stát naplánoval příjem 1 181 miliard korun a výdaje 1 251. S jakými ciframi v rozpočtu by měl český stát hospodařit, aby mohl plnit své základní funkce, ale zároveň aby nezatěžoval občany a firmy zbytečně vysokými daněmi?

My, když jsme připravovali koncept tzv. Libertariánské demokracie, tak jsme vycházeli z modelové situace, kdy stát by měl v popisu práce pouze bezpečnost – vnitřní a vnější, justici, elementární veřejnou správu a zajišťoval to, aby nikdo – obrazně řečeno – neumíral hlady. Když dnes vezmete rozpočet vnitra, obrany a spravedlnosti, vejdete se i s parlamentem do 150 miliard, a to včetně takových absurdit, jako půl miliardy z rozpočtu obrany na „zajištění podpory prezidenta republiky ve funkci vrchního velitele ozbrojených sil“. Fond, spravující sociální půjčky, by podle mě neměl saldo větší nežli 50 miliard…

To se ale bavíme o státu, kde by byli lidé nesrovnatelně bohatší nežli dnes. Prostě by je stát neobíral a neobtěžoval, pouze by zajišťoval, aby jim a jejich věcem nikdo neubližoval.

Na čem je postavena informace, kterou opakovaně uvádíte, že zaměstnanci s mediánovým příjmem odevzdávají na všech daních a odvodech tři čtvrtiny svého výdělku?

Je to maličko jinak. Pokud se pozorně podíváte na www.kolikstojistat.cz, všechny položky jsou tam zdůvodněny a doloženy. On vám totiž stát nebere jen daně a odvody. On vašeho zaměstnavatele ještě obtěžuje různými povinnostmi, které jaksi „nejsou vidět“, ale vy jako zaměstnanec na ně musíte zaměstnavateli vydělat. Statistická hlášení, účetnictví, povolení, licence, razítka, normy, kontroly… Těch věcí je neuvěřitelně moc. Takže jako pekař pečete rohlíky navíc, abyste zaplatil všechny ty lidi, kteří vám „legalizují“ to, že můžete péct rohlíky. No a pak je tu to, co se nazývá „náklad ztracené příležitosti“. Pokaždé, když vy osobně musíte jít na úřad a něco vyřizujete nebo něco děláte kvůli státním regulacím či příkazům, nepracujete. Mohl jste péct rohlíky a vydělávat, ale běháte po úřadech, něco podepisujete, nahlašujete, přiznáváte.

Pak jsou tu ještě věci typu státní dluh – to, že dnes stát utratí peníze, které nemá, znamená, že je vy budete muset zítra zaplatit. S úroky.

A nakonec je tu ještě další kategorie nákladů – když vás stát donutí platit za služby, které nepotřebujete, ale které vás zavazuje čerpat. Například nemusíte vůbec poslouchat Český rozhlas, ale když máte rádio, platit mu musíte

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Ekonom-libertarian-DPH-nad-deset-procent-je-nehoraznost-Stat-neslouzi-lidem-vymysli-si-buzerace-Kdyby-nechali-lidem-trochu-vice-penez-mohli-jsme-do-osmi-let-dohnat-Nemecko-492090

 

 

 

 

 

Výklad trestného činu kuplířství v podání zasahujících, ale hlavně těch, kteří to na udání nebo za službu nařídili je opravdu k zasmání. Kluby a priváty na každém kroku, prostituce trestná není ,stát  ji nechce řádně legalizovat. Za co ty dámy zavřeli, vždyť jim pouze pronajímali prostor pro jejich živnost.

Dnes článek o hrdinských policistech a asi i st. zástupci zkrátíme a dáme prostor veřejné diskusi z té asi policisté mít radost nebudou.

 

Policie odhalila nevěstinec s patnácti společnicemi, vedly ho čtyři ženy

Kriminalisté na různých místech republiky zadrželi čtyři ženy, které provozovaly v bytě na Praze 3 nevěstinec. V něm se střídalo nejméně 15 společnic, které nabízely různé sexuální služby. Polovinu peněz vždy odváděly čtveřici zatčeným. Těm nyní hrozí až osm let vězení za trestný čin kuplířství.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zatceni-nevestinec-prostituce-dmi-/krimi.aspx?c=A170422_123353_krimi_bse

Ohlasy : V centru Prahy jsou na každém rohu reklamy na bordel, nahaněči vás obtěžují večer po cestě z divadla či hospody,….. A tady se policie bije do prsou, že odhalili a rozprášili nějaký bordel.Vždyť je to směšné.

Na bordel tu má monopol tenhle stát a konkurenci nelítostně likviduje.

Hlavně by nám Policie měla vysvětlit, jak se tento bordel lišil od ostatních, že ho tak slavně rozprášila………

Tomu nerozumim. Takove sluzby se nabizeji zcela verejne na netu po cele republice, nikdo to neskryva. Tady byl trabl, ze to nekdo nahlasil nebo jen konkurencni boj?……

Tu zprávu moc nechápu. Ty ženy byly taky z řad policie, nebo proč se o tom píše? Reklam na nevěstince jsou plné noviny. Nerozumím……

Je čas zavést EEP. Elektronickou Evidenci Prostituce. Počítadlo, napojené na internet.

Na základě „anonymního oznámení“. To jako policie koná jen na základě udání konkurence?

Buď jsou priváty nelegální, a pak by měli vlítnout do všech, Google snad používat umějí. A nebo to nelegální není, a pak to mají nechat být.

A to přepadení zásahovou jednotkou na základě „anonymního oznámení“? Normální postup by snad byl předvolat si podezřelé k podání vysvětlení, když kromě anonymního udání v ruce nic nemám. ….

Nechápu proč odhalují takovou činnost, místo toho aby odhalovali gangy, co kradou auta, motorky, drogové mafie, zneužívání nezletilých atd…..

Nechápu, proč na ženské ve spodním prádle posílají po zuby ozbrojenou zásahovku?….

Se protrhnu smichy. Privat je v kazde pate ulici, maji webove stranky, inzeraty vsude, kazdy o nich vi. Legracni.

Bohužel jsem nenašel jedinný příspěvek,který by ocenil zbytečnou práci polici a je potřeba se zeptat : takto hospodaříte s našimi daněmi, na tuto práci máme obrněnce….

http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170422_123353_krimi_bse

Vážený a milý čtenáři, dovoluji si Vám předložit dopis paní ,která je malým živnostníkem, ale její obava je alarmující

A to pro nás pro všechny.

 

Smutný dopis o EET, na který nejde najít odpověď

 

Dobrý den, obracím se na Vás, protože vím, že vaše noviny nepatří panu Babišovi. Jde o to, že nevím kam se mám obrátit s tím, že nesouhlasím , aby na účtence EET bylo moje rodné číslo. Jsem malý živnostník, DIČ mi byl přidělen finanční správou. Obrátila jsem se na Úřad pro ochranu osobních údajů, kde mi bylo sděleno, že to správné není, ale že je to zákon. Na finanční správě mi řekli, že je to v pořádku, prý takový je systém. Od 15 let poslouchám „nedávej nikomu rodné číslo“ a od 1. března ho budu rozdávat na počkání? Nevím kam napsat panu Babišovi, ale věřím, že by měl nějaký argument jako vždy na všechno. Že se to zneužít nedá, že rodné číslo nestačí k podvodům. Ale na netu je již o lidech tolik informací, že teď už stačí jen to rodné číslo přiřadit.

Mám číslo Reflexu s panem Babišem, tak jestli toto není téma alespoň na jednu stranu? To že mi stát nařídí EET beru, ale to že mi stát nařídí dávat moje rodné číslo? NEBERU! Myslím si, že rodné číslo je něco jako spodní prádlo, intimní a také ho nedáte každému. JAKO OBYČEJNÉMU OBČANOVI, CO ŽIJE V DEMOKRATICKÉM STÁTĚ SE MI TO PROSTĚ NELÍBÍ!

Člověk je ovce, je součástí systému a zákony se musí dodržovat. To chápu – ale když jsou ty zákony nelogické a špatné, tak by se s tím něco mělo dělat! A kdo jiný než noviny by měl informovat veřejnost, že je něco špatné?

Ani nevím, zda tohle bude někdo číst, a zda to vůbec bude někoho zajímat. Děkuji a omlouvám se, že píši anonymně, ale já už nějak nevěřím nikomu a ničemu, snad jen v Boha. Protože ten se snad nedá koupit.“

Takže – samozřejmě že ten dopis čteme a že nás zajímá. To však neznamená, že máme řešení. Abych se vážené pisatelce přiznal, já mám také strach. Já také chápu EET jako jeden ze symbolů zásadního úbytku svobody, který pod vedením soudruha Babiše nastal. Já také chápu zveřejňovaní rodného čísla na účtence jako faul – ale jsem si naprosto jist, že je to nejen panu Babišovi, ale celé naší podařené „vládě lidu“ úplně fuk.

A aby toho nebylo dost – úplně největší strach na mne padl po dočtení dopisu, když jsem zjistil, že je anonymní. Pisatelka už zase má strach se podepsat, už zase má obyčejná ženská s nějakou malou řemeslnou provozovnou strach podškrábnout se pod své nářky, aby neměla nepříjemnosti s vrchností. Už zas se bojíme, už zase si dáváme pozor na hubu, už zase je to skoro jako za normalizace. Je to zákonité – Babiš, hlavní trendmaker současnosti, je dítětem normalizace stejně jako Michal David. Ale to, že je ten proces zákonitý, neznamená, že není děsivý a nesmírně ohrožující pro celou demokracii.

Jiří X. Doležal1. března 2017 • 10:30

 

 

 

Možná Vám přijde divné opět a na Nový Rok v době bombových útoků, masakrů atd. zabývat seproblémy běžných lidí. Naši politici a velkopodnikatelé, většinou za státní peníze, totiž asi nevědí, že existuje velká skupina národa, která vzala svůj život do svých rukou a pro kterou tak úplně neplatí,že se podniká pro vytváření zisků. Hospůdky, cukrárny, smíšená zboží prostě všechny malé obchody a stánky se vším možným, kteří nenakupují své zboží po vagonech a mají marži 10 -20%. Proč podnikají, když se to nevyplatí, to slyšíme od svých politiků, od kterých bychom si nenechali vést ani trafiku. Podnikají resp. živí se prostě sami jak to jde, protože jsou to sebevědomí lidé, kteří odmítají žít ve státní chudobě finanční, ale i duchovní, kterou jim právě tito politici s plnými ústymilionů a miliard připravuji. Dřou od rána do noci, bez dovolených i bez možnosti onemocnět a mnohdy si nevydělají ani tolik, co dají svým prodavačkám nebo jiným zaměstnancům. Tito lidé se stali státní nepřátele, prý odevzdávají málo do státní pokladny a ty peníze pak chybí těm, kteří je rozkradou. Stát zapomíná, že s těmito lidmi nemá skoro žádné výdaje, dávky, nemocenské, na bydlení a mnoho jiného. On totiž stát o nich vlastně vůbec neví a nechce vědět. No a přišel pan podnikatel s dotacemi, který chce, aby tito lidé měli stejné podmínky co se týká odvodů ,ale nechce, aby měli stejné podmínky co se týče dotací a úlev, ty jsou jen pro vyvolené.

Dovolte , abych nám všem popřál, aby náš stát byl malý, nic chvíli nedělal, neschvaloval další zbytečné zákony a hlavně, aby nám vytvářel podmínky pro život a ten život nechal na nás bez regulací, zákazů a buzerací. Přeji nám všem více tolerance pro všechny, kdož chtějí spokojeně žít rok 2017, bez předsudků a nevědomosti v důstojné existenci a rovnému postavení před zákonem.

Ještě bych se chtěl zeptat: je fajn, když vidím mladé ve zdravém životním stylu, ale přesto jsem nepochopil, proč už nemohu zajít na kafíčko s cigaretou do kavárny nebo na pivo s viržinkem pokecat v hospodě, k čemu byli ty investice do vzduchotechniky a oddělení kuřáků a nekuřáků? Třeba mi to někdo vysvětlí a dá mi návod  co nebudu smět dělat ani doma a od kdy

Ještě jednou přeji všem spokojený plnohodnotný život.

S úctou k Vám a Vaší práci

Koordinátor SPEP Miroslav Maštera

Nezkreslený, nezmanipulovaný, politicky nemotivovaný rozhovor s pánem, který kvůli EET zavře svůj krámek

Různé živnosti v 860 obcích jsou ohroženy kvůli EET a dalším státním regulacím. Jde o hospody i malé obchůdky, přibližně jich je 1470, které zanikají, jsou ohroženy anebo zaniknou. Vyplynulo to zatím z průběžné ankety Sdružení místních samospráv. A co na to Babišovo ministerstvo? Prý je anketa účelově zkreslená, politicky motivovaná, otázky jsou návodné a výsledky dezinterpretované. Bla bla… Tam nahoře asi opravdu nevědí – jak ostatně kdysi ministr přiznal – jaké druhy podnikání u nás máme. Anebo hůř: vědí a je jim to fuk.

Už jednou jsem tady psala o panu T., který kvůli EET nejspíš bude muset zavřít svůj malý krámek, který provozuje na vsi.  A proč minikrámek zavře? Protože je to věkovitý muž, dávno v penzi, který nemá internet, nerozumí mu. Vedla jsem s ním teď o adventu debatu podruhé– upozorňuji ministerstvo, že nebyla ani účelově zkreslená, ani politicky motivovaná, mé otázky nebyly návodné a výsledek rozhodně nedezinterpretuji.

T: Poraďte, co mám dělat? Asi to tady fakt zavřu, už za dva měsíce na mě spadne to Babišovo EET.

Já: Tak proč si tu elektronickou evidenci nezavedete? Stačí si pořídit internet, koupit kasičku, tiskárnu, připojit, propojit. Je to přece snadné, aspoň to tvrdí ministerstvo.

T: Internetu se tady u nás v dolíčku trhá signál, nerozumím mu a je to drahé. Vždyť si tu přijdu jen na pár korun. Chytrý telefon nemám, bál bych se na něm cokoli zmáčknout, mám mobil pro seniory s velkými tlačítky, blbě vidím.

Já: Tak pomůže vaše paní, ta se to třeba naučí?

T: Proč by se to měla kvůli nějakým byrokratům a politikům učit? Nebyla by ta její výpomoc taky proti nějakým předpisům? A vůbec, copak máme v ústavě povinnost být připojený na internet? Proč nás vláda pořád buzeruje? Nic od ní nechci, žádné dotace na rozdíl o jiných neberu, tak co?!

Já: Třeba se to ještě do 1. března změní…

T: Aha a vy tomu věříte, jo? My malí nikoho nezajímáme. Hlavně, že Sobotka chválí kdejakého ministra za to, kolik vyčerpal evropských dotací, stamiliony a miliardy lítají vzduchem, naše stovky a tisícovky ho netrápí. Je mi to líto, nejde mi o těch pár vydělaných korun, i když se taky hodí, ale o to, že jsem se tím svým obchůdkem bavil, přišli známí, sousedi, popovídali jsme… Fakt je mi to líto. Tak co mám dělat?

Nevím. Neporadila jsem. Že jste podobných příběhů už četli a slyšeli v médiích spousty? No právě! Jsou jich, bohužel, spousty. Naše „sociální“ vláda na ty nejmenší ohled nebere – asi proto, že s nimi jako s voliči nepočítá, nepotřebuje je, tak jaképak ohledy.

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/76609/nezkresleny-nezmanipulovany-politicky-nemotivovany-rozhovor-s-panem-ktery-kvuli-eet-zavre-svuj-kramek.html

 

 

 

Stát resp. Oni  do nás s EET, my do nich s korunou

Ve středu také odstartoval happening „Koruna pro stát“. Pořadatelé nabádají k darování symbolické jedné koruny ministerstvu financí s tím, aby peníze rozdělilo „podnikatelům, kterým vznikly náklady se zavedením EET.“

Podle pořadatelů by měl alespoň milión lidí poslat státu korunu a vyžádat si potvrzení o přijetí daru.

„Happening je vyhlášen na celý prosinec 2016, slavnostně bude ukončen na Silvestra. V lednu bude učiněn oficiální dotaz na MF ČR podle zákona 106/99 Sb. na to, kolik lidí státu přispělo, na jaké účely a jak s penězi MF naloží,“ sdělil Novinkám Roman Kříž z pořádajícího Libertariánského institutu.

„Jde o občanskou odvetu státu za jeho standardní přístup, kdy několik politiků a úředníků vymyslí nějakou hloupost či zbytečnost a milióny lidí mají spoustu nákladů a starostí,“ dodal.

Nyní ještě přidáme další pohled na EET , který si od politiků u moci nevyslechnete .

Škoda ,že pan Babiš neřeší nesmyslné dotace státu soukromým firmám ,vydělal by pro stát řádově více.

 

Stát krade!

  1. 12. 2016 14:45:02

Největší útok na podnikání za posledních 27 let je tady! A majitelé hospod a restaurací se stávají prvními jeho obětmi. Zatímco veřejnost je umlčena koblihami.

Ale nesvádějme to jen na koblihy. Morální podpora postupného zadupávání podnikatelů do země nemůže být spojována s jedním jediným nástrojem volebním kampaně. Je to dlouhodobá záležitost a vyplývá z celkového pohledu veřejnosti na účel a smysl podnikání.

Ostrůvkovitě se vyskytující nesouhlas se zavedením šmírovací elektronické evidence tržeb je přehlušen hrobovým tichem mlčící většiny, která souhlasí s marketingovým záměrem: je třeba zastavit okrádání státu. Těmto lidem je víceméně jedno, že dostávají za své peníze nějakou službu, třeba pivo v hospodě. Nespatřují ve směně oboustranně výhodný vztah prodávajícího a kupujícího, na němž se nikdo jiný nemá přiživovat, ale domnívají se, že peníze, které prodávající utržil, mají přinést ještě jeden užitek pro kupujícího: prostřednictvím daní. Tento užitek je daný státem, představuje tzv. solidaritu a tzv. sociální soudržnost, a zároveň jde o peníze, kterou jsou státem jaksi očištěné, protože zisk, to je vždy něco, na co se pohlíží jaksi skrze prsty, jako na něco morálně ne zcela čistého. Daně jsou tedy nástojem, jak sobeckou lačnost po zisku přeměnit alespoň do určité míry na větší dobro, pro všechny. Odtud pak pochází morální znechucení nad těmi, kdo se placení daní, zvláště jsou-li vysoké, vyhýbá: takový člověk přece okrádá nás všechny!

Ve skutečnosti neexistuje nic jako právo nebo morálně odůvodněný nárok na ovoce plynoucí ze svobodné směny, který by plynul někomu dalšímu, mimo její účastníky. Jestliže někdo po takovém ovoci touží, jedná na základě nelidské altruistické etiky, pro níž je obětování hlavním morálním imperativem. Jestliže je někdo obětován, na druhé straně musí být někdo, kdo bude z této oběti těžit. A kdo těží ze soustavné oběti, není ničím jiným, než parazitem. Ano, všemožné morální argumenty na podporu dnes zavedené elektronické evidence tržeb jsou projevem mentality parazitů.

Žijeme v politickém systému, jehož státní aparát je založen na financování z kapes daňových poplatníků. A patrně se to hned tak nezmění. I když samotná morální ospravedlnitelnost zdanění je důležité téma, jediné, čeho lze v tuto chvíli dosáhnout a o čem lze diskutovat v rámci dosažitelného, je výše zdanění. Jestliže pro nutný výkon státu současný výběr daní nestačí, je zde praktický problém, jak situaci řešit. Zlepšení výběru daní je ekonomickým problémem a politickou otázkou. Ne však otázkou morální – tam není o čem diskutovat. Neexistuje morální nárok pro někoho třetího podílet se na užitku vzniklém v rámci svobodné směny mezi dvěma osobami. Není rozdíl mezi mafiánským gangem vybírajícím výpalné od podnikatelů (na placení výpalného musí podnikatel také vydělat, stejně jako na daně) a státem, který pod pohrůžkou násilí vymáhá daně. Mafiánský boss je všemi označován za zločince. Andrej Babiš je naproti tomu oceněn jako nejlepší ministr financí rozvíjejících se evropských zemí.

Skutečně klíčovou otázkou není, zda státu stačí peníze vybrané daňovou krádeží na jeho provoz, ale zda toho stát dnes nedělá až příliš mnoho.

Pokusme se na chvíli přijmout argument, že se provozovatelé hospod a restaurací, kteří teď po zavedení EET se svým podnikáním skončí, skutečně soustavně vyhýbali placení daní (a já se domnívám, že je to pouze chiméra těch, kteří v podnikání vidí a priori něco nekalého). Z vyjádření pivovarů, které evidují objednávky svých produktů, vyplývá, že končí především malé, levné, zpravidla na vesnicích nebo v malých městech se nacházející hospody. Žádný luxus, pivo za 25 korun, obrat postačující tak akorát na obživu majitele a jeho rodiny. Pokud je pro tyto majitele důraznější výběr daní skutečně likvidační, znamená to jediné: v této zemi je daňová zátěž pro některé druhy podnikání tak nemravně vysoká, že jediná možnost, jak vyhovět poptávce lidí a takové podnikání provozovat (třeba malou, obyčejnou hospodu na vesnici, s levným pivem a domácími utopenci), znamená hrát se státem složitou hru a snažit se přežít. Jestli v té či oné vesnici bude taková malá hospoda, je pro státní daňové plánovače celkem podružné. Pro majitele, jemuž je jeho hospoda obživou, je to existenční záležitost.

Jenomže snaha uchránit své peníze před daňovými dráby není jediný aspekt celé věci. Zavedení elektronické evidence tržeb znamená další náklady na personál, náklady na pořízení techniky a na její provoz, časové i praktické nároky na manipulaci, a nakonec i všudypřítomnou obavu z toho, že celá odpovědnost je vlastně na straně podnikatele. Omezovat celý problém hospod a restaurací, které pod tlakem zavedení EET skončí, pouze na výši daní, je falešné. Na podnikatele se toho valí mnohem víc. A pro mnohé je toho už příliš. Někdo se tomu diví? Tak ať si to jde zkusit a spočítá si, jaké náklady pro něj budou znamenat všemožné regulace, nesmyslné příkazy, odvody, a daně.

Ministr financí a jeho pohůnci volají, že živnostníci kradou. Ale to jen zloděj volá „chyťte zloděje.“ Ve skutečnosti je to stát, kdo tady bezostyšně krade. EET nebrání okrádání státu. Stát nikdo neokrádá. Právě naopak: EET je nástrojem pro upevnění loupeživé moci státu.

Jestliže na údajné zlepšení výběru daní potřebuje ministr financí náročný a drahý systém, aparát úředníků, armádu provokatérů kontrolující výdej účtenek, a tomu třeba ještě nápady jako je účtenková loterie, je někde chyba. Je evidentní, že účel zavedení EET je jediný: uplatnění síly.

Prvořadým smyslem existence státu je chránit své občany před násilím. Nikoliv cílevědomě a soustavně kořistit na výsledcích jejich produktivní činnosti. Žijeme-li v systému, v němž není žádná společenská vůle daně ostranit (což by byl morální ideál, k němuž je třeba zásadních změn ve filozofii, kultuře a politice), je třeba, vážíme-li si svobody, rozumu a života, usilovat o co možná nejmenší daně ruku v ruce s důsledným umenšováním státní moci. Jestliže se lidé vyhýbají daním, je to neklamná známka toho, že daně jsou neúměrně vysoké. Pokud by daně byly rozumně nízké, vůle lámat si hlavu s ukrýváním příjmů by byla daleko menší. To je ekonomický fakt. A pokud by role státu byla umenšena, co nejblíže k ideálu minimálního státu omezeného jen na výkon síly vůči agresorům, stát by pak nebyl nepřítelem svých občanů ale tím, čím má být: jejich služebníkem. A platit si dobrého služebníka je nanejvýš rozumné.

Komu však dnes náš stát slouží? Chrání nás před všemožnými násilníky nebo je naopak sám tím nejhroznějším násilníkem, který nás vydírá a okrádá kde může? Více daní a jejich lepší výběr neznamená větší bezpečnost, lepší armádu, kvalitnější policii, rychlejší soudy. Více daní znamená více dotací pro vybrané firmy, více úředníků a inspektorů dohlížejících na náš každý krok, více rozvojové pomoci pro tu či onu zbytečnou cizí zemi, a v neposlední řadě více Čapích hnízd.

Cílem státu nemá být maximalizace daňového výběru. Pokud by tomu tak bylo, a má-li stát nyní nástroje, jak placení daní násilím vymoci, proč nezvýšit daňovou zátěž na 90 procent? Pokud je skutečně politickým cílem naplnit státní pokladnu, tak do toho, pane Babiši! Vaši voliči Vám za to budou jistě tleskat.

Chceme-li naopak, aby stát dosahoval rozumného výběru daní (když už daně musejí být), měli bychom přemýšlet o co možná nejnižší míře daňové zátěže a omezovat roli státu kde to jen jde. Chtějme stát, který se k lidem chová slušně. Toho je však schopen pouze malý stát. Velký, zhoubně rozbujelý stát, se vždy nevyhnutelně začne chovat jako tyran.

V tuto chvíli platí jednoduché pravidlo: každá koruna, která se státu a jeho daňovým biřicům nedostane do rukou, byla zachráněna a nebude použita proti nám samotným. To není navádění k trestnému činu krácení daně – to je jen základní morální stanovisko toho, čemu lze v dnešním společenském marasmu říkat ekonomický disent. Rizikem není morální újma, kterou člověk, činící něco nemorálního, páchá sám na sobě. Rizikem je násilí, jímž stát hrozí, odmítneme-li mu poslušnost. Nejsme však jeho otroky. A jako občané máme mravní povinnost nerespektovat zákony, které jsou samy o sobě nemravné. To platí v totalitě, v diktatuře, i v dnešním systému, pro nějž snad neexistuje vhodnější název než demokratura.

EET je rána, z níž se možná náš podnikatelský stav už nikdy nevzpamatuje. V tuto chvíli jsou obětmi majitelé hospod a restaurací, na další oblasti podnikání má pan ministr spadeno v další vlně. I když se snad toto zlo podaří někdy zrušit, přirozená náprava systému bude trvat roky. Určitý segment podnikání z naší republiky zmizí. Škoda je nepředstavitelná a nevyčíslitelná. Je to zločin srovnatelný bez nadsázky z likvidací podnikatelského stavu po roce 1948: podporovaný stejným druhem politiků i stejnými typy občanů. Pouze metody jsou, musejí být, dnes o něco sametovější.

Končí tisíce hospod. Možná ti, kteří tvrdí, že končí jen zloději, v těchto hospodách ještě včera popíjeli pivo. Vaší vinou tito podnikatelé končí. Možná jste tomu rádi, možná jim to přejete – ale jestliže dáváte státu moc ničit lidské životy, můžete si být téměř jisti, že tato moc dříve či později dopadne i na vás. A nebudete mít žádné morální právo se jakkoliv vzpouzet.

Autor: Luboš Zálom | čtvrtek 1.12.2016 14:45 |

Zdroj: http://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=570998

 

Díky hazardu žije vesnice v luxusu. Chvalovice nevědí, co s penězi. Vydělávají totiž na množství kasin a heren. Obyvatele mohou hýčkat a přispívat jim na léky, školné i opravy domů.

Předpoklady o kterých nás přesvědčovali v tisku ,televizi i na seminářích v PSP nevychází. Když se to nedělá s rozumem ,skončí to vždy nedobře a tak máme „černé herny a hráčská doupata“ a peníze pro lidi v obcích a městských částek jsme ztratili. A co na krach své politiky vymyslí náměstek ministra Závodský ? Jak typické další zákon.

 

I na zákazu hazardu se dá vydělat. Pokud ho ovšem zakázali ve vedlejším městě

Problém dotací má více rovin. V první řadě problém spočívá na straně výběru peněz. Dotace pocházejí z daní. Lidé neplatí daně dobrovolně, stát vybírá daně s použitím síly. To je jeden z docela podstatných argumentů pro snižování daní a rušení dotací.

Tento princip lze uplatnit na více úrovních, i v případě obce. Například obec by mohla svým občanům snížit daň z nemovitostí nebo jiné poplatky a o tuto částku zároveň zrušit nebo omezit nějaký dotační program. Nechat lidem jejich peníze.

V případě Chvalovic jde o příliv peněz z poplatků z herního podnikání. Chvalovice tedy dávají svým občanům dotace ne z peněz, které jim sebraly, ale z peněz, které do rozpočtu obce přitekly jako poplatky z herních zařízení. Ve Chvalovicích profitují z toho, že jinde si nastavili horší pravidla.

Chvalovice nastavily lepší podmínky než města a obce, které herní zařízení zakázaly. Podnikatelé s herními zařízeními do obce přicházejí dobrovolně. Vyhodnotili si to tak, že než skončit kvůli zákazu ve městě, půjdou raději zaplatit poplatky do obce, která toto podnikání nezakazuje. Město zákazem výrazně zasáhlo do majetkových práv těchto podnikatelů. Obec se svými poplatky zasahuje do jejich práv méně. Konkurenční prostředí může přispívat ke snižování poplatků za herní zařízení, pokud jiná obec může nastavit nižší poplatky. Konkurenční prostředí také přispívá ke zlepšení poměru výher vůči vsazeným sázkám. Konkurenční prostředí je vždy ve prospěch spotřebitelů, zákazníků i daňových poplatníků.

Podle zastánců teorie, že kvůli herním zařízením odtékají peníze z města, by Chvalovice naopak musely být tou nejchudší obcí. Pachatelé dobra však zákazem herních zařízení ve městě docílili právě toho, před čím varovali.

Obec tyto peníze může použít například na infrastrukturu, může je i rozdávat plošně občanům. Není v tom až takový problém jako v případě jiných daní, vzhledem k tomu, že jde o peníze, které někdo přišel platit do obce dobrovolně.

S dotacemi lze nakládat špatně, ale lze s nimi nakládat i rozumněji a méně škodlivě. To platí i pro dotace z peněz pocházejících z poplatků za herní zařízení. Nejhorší je, když dotace zvýhodňují jedny na úkor druhých. Například když vedle restaurace, kterou majitel vybudoval za svoje peníze, vyroste restaurace dotovaná. Lepší způsob by byl rozdělit dotace plošně všem. Alespoň bude lépe vidět zbytečnost a nesmyslnost toho, když peníze občanů vybrané na nedobrovolných daních protékají přes stát. Tento text není obhajobou dotací. Stále platí, že místo dotací je lepší snížit daně. Na téma dotace doporučuji můj minulý text.

Dotace vyplácené Chvalovicemi mohou mít, a dost možná i mají, i nějaké negativní důsledky. Při odhadování nákladů a přínosů nezakázání herních zařízení si myslím, že svobodnější přístup se občanům Chvalovic vyplatil.

Pokud občané odmítnou hazard na území obce v referendu, tak s tím souhlasíte nebo je to podle vás špatně?

Základní práva jsou právo na život, svobodu a majetek. Jsou nadřazena ostatním právům, ostatní práva jsou od těchto odvozena. Jsou to přirozená práva. Všechna přirozená práva jsou práva majetková. Každý má právo na vlastnictví svého těla, svého života a své svobody.

Práva jsou vymezena negativně. To znamená: nikdo nesmí být zbaven svého života, své svobody, svého majetku. Při negativním vymezení práv nedochází k jejich konfliktu. Člověk A má právo na vlastnictví svého života a člověk B má právo na vlastnictví svého života.

V protikladu k tomu stojí pozitivně vymezená práva. Člověk A si nárokuje od státu zajištění něčeho. Stát to něco zajistí z peněz sebraných na daních od člověka B, čímž porušil majetková práva člověka B. Pokud se definují práva nárokově, pozitivně vymezena, dochází ke konfliktům. Například domnělé právo nebýt obtěžován cigaretovým kouřem v restauraci versus negativně vymezené majetkové právo majitele restaurace určit pravidla na svém pozemku, rozhodnout si, jakou službu bude zákazníkům nabízet. Nedošlo však ke konfliktu v případě negativně vymezeného práva na vlastní zdraví. Pokud člověk dává přednost čistému vzduchu, nepůjde do kuřácké restaurace. Nikomu se neděje žádná nespravedlnost, nikomu se neupírá jeho právo na vlastnictví svého zdraví. Neexistuje žádné právo na nekuřáckou restauraci, opět by to bylo pozitivně vymezené nárokové právo, které by musel stát prosazovat silou na úkor přirozených lidských práv, práva na majetek.

Právo na majetek znamená právo nakládat s vlastním majetkem podle svého vlastního rozhodnutí a být také příjemcem výnosů z tohoto majetku. Sedláci v době kolektivizace nahnáni pod různými výhrůžkami do jednotných zemědělských družstev, kde o nakládání se svým majetkem už nemohli sami rozhodovat, tím přišli o svůj majetek.

Frédéric Bastiat (Zákon, Mises.cz) uvádí: „Zákon je kolektivní organizace práva jednotlivce na legitimní ochranu. Každý z nás má přirozené právo bránit svou osobu, svobodu a své vlastnictví. Jestliže má každý právo na ochranu – byť i s použitím síly – své osoby, svobody a svého vlastnictví, vyplývá z toho, že skupina lidí má právo sdružovat se a užívat společných sil k neustálé ochraně těchto práv. Princip kolektivního práva – důvod jeho existence a oprávněnosti – je tedy založen na právu jednotlivce. A společná ochrana tohoto kolektivního práva nemůže logicky mít žádný jiný účel než ten, který zastupuje. Tím pádem nemůže-li jednotlivec oprávněně užít sílu proti osobě, svobodě či vlastnictví někoho jiného, potom je – ze stejného důvodu – neoprávněné i kolektivní užití síly k zabití a zničení svobody nebo vlastnictví jednotlivců či celých tříd..“

Nemám žádné právo určovat svému sousedovi, řekněme třeba hospodskému Palivcovi, jestli smí na svém majetku provozovat svou hospodu, jestli ve své hospodě smí umístit herní zařízení, jestli na svém majetku bude provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci nebo jestli na svém majetku vedle své hospody smí provozovat ještě hernu nebo kasino. Toto neexistující právo nelze na nikoho delegovat zvolením. Nelze o tom samozřejmě rozhodovat ani v referendu. Mám ale právo na zákonnou ochranu svého vlastnictví, svého zdraví, svého majetku.

Stát a veřejná správa by neměly občany obtěžovat, házet jim klacky pod nohy a útočit na jejich právo na majetek, na jejich právo nakládat se svým majetkem podle svého vlastního rozhodnutí.

Stát a veřejná správa by měly podmínky pro občany a pro podnikání a tím pádem i pro zaměstnanost zlepšovat. To nejlepší, co mohou udělat, je nepřekážet. Chvalovice nabídly hernímu podnikání lepší podmínky. Jiná obec by mohla nabídnout ještě lepší podmínky a snížit poplatky.

V ideálním světě by si obec nebrala žádné poplatky za provoz herních zařízení, natož aby je zakazovala. Musíme ale vzít na vědomí skutečnost, která je dnes kolem nás. Někdo navrhuje cestu zvyšování daní, regulací, zákazů, příkazů, poplatků a dotací. Rozumná cesta je ale cesta snižování daní, rušení dotací, deregulace, liberalizace.

Pokud v obci převládají zakazovači, kteří chtějí svým sousedům přikazovat, jak mají nakládat se svým majetkem, tak si sami sobě navzájem a ke svojí škodě vytvářejí nepřívětivé prostředí.

Chvalovice si nastavily svobodnější prostředí. Svobodnější prostředí přitahuje peníze. V dnešní době neustálého zpřísňování a zakazování je mi přístup obce Chvalovice v této věci sympatický.

vyšlo na blogu Idnes.cz

V tomhle případě Svobodným dotace nevadí?

Problém dotací má více rovin. V první řadě problém spočívá na straně výběru peněz. Dotace pocházejí z daní. Lidé neplatí daně dobrovolně, stát vybírá daně s použitím síly. To je jeden z docela podstatných argumentů pro snižování daní a rušení dotací.

Tento princip lze uplatnit na více úrovních, i v případě obce. Například obec by mohla svým občanům snížit daň z nemovitostí nebo jiné poplatky a o tuto částku zároveň zrušit nebo omezit nějaký dotační program. Nechat lidem jejich peníze.

V případě Chvalovic jde o příliv peněz z poplatků z herního podnikání. Chvalovice tedy dávají svým občanům dotace ne z peněz, které jim sebraly, ale z peněz, které do rozpočtu obce přitekly jako poplatky z herních zařízení. Ve Chvalovicích profitují z toho, že jinde si nastavili horší pravidla.

Chvalovice nastavily lepší podmínky než města a obce, které herní zařízení zakázaly. Podnikatelé s herními zařízeními do obce přicházejí dobrovolně. Vyhodnotili si to tak, že než skončit kvůli zákazu ve městě, půjdou raději zaplatit poplatky do obce, která toto podnikání nezakazuje. Město zákazem výrazně zasáhlo do majetkových práv těchto podnikatelů. Obec se svými poplatky zasahuje do jejich práv méně. Konkurenční prostředí může přispívat ke snižování poplatků za herní zařízení, pokud jiná obec může nastavit nižší poplatky. Konkurenční prostředí také přispívá ke zlepšení poměru výher vůči vsazeným sázkám. Konkurenční prostředí je vždy ve prospěch spotřebitelů, zákazníků i daňových poplatníků.

Podle zastánců teorie, že kvůli herním zařízením odtékají peníze z města, by Chvalovice naopak musely být tou nejchudší obcí. Pachatelé dobra však zákazem herních zařízení ve městě docílili právě toho, před čím varovali.

Obec tyto peníze může použít například na infrastrukturu, může je i rozdávat plošně občanům. Není v tom až takový problém jako v případě jiných daní, vzhledem k tomu, že jde o peníze, které někdo přišel platit do obce dobrovolně.

S dotacemi lze nakládat špatně, ale lze s nimi nakládat i rozumněji a méně škodlivě. To platí i pro dotace z peněz pocházejících z poplatků za herní zařízení. Nejhorší je, když dotace zvýhodňují jedny na úkor druhých. Například když vedle restaurace, kterou majitel vybudoval za svoje peníze, vyroste restaurace dotovaná. Lepší způsob by byl rozdělit dotace plošně všem. Alespoň bude lépe vidět zbytečnost a nesmyslnost toho, když peníze občanů vybrané na nedobrovolných daních protékají přes stát. Tento text není obhajobou dotací. Stále platí, že místo dotací je lepší snížit daně. Na téma dotace doporučuji můj minulý text.

Dotace vyplácené Chvalovicemi mohou mít, a dost možná i mají, i nějaké negativní důsledky. Při odhadování nákladů a přínosů nezakázání herních zařízení si myslím, že svobodnější přístup se občanům Chvalovic vyplatil.

Pokud občané odmítnou hazard na území obce v referendu, tak s tím souhlasíte nebo je to podle vás špatně?

Základní práva jsou právo na život, svobodu a majetek. Jsou nadřazena ostatním právům, ostatní práva jsou od těchto odvozena. Jsou to přirozená práva. Všechna přirozená práva jsou práva majetková. Každý má právo na vlastnictví svého těla, svého života a své svobody.

Práva jsou vymezena negativně. To znamená: nikdo nesmí být zbaven svého života, své svobody, svého majetku. Při negativním vymezení práv nedochází k jejich konfliktu. Člověk A má právo na vlastnictví svého života a člověk B má právo na vlastnictví svého života.

V protikladu k tomu stojí pozitivně vymezená práva. Člověk A si nárokuje od státu zajištění něčeho. Stát to něco zajistí z peněz sebraných na daních od člověka B, čímž porušil majetková práva člověka B. Pokud se definují práva nárokově, pozitivně vymezena, dochází ke konfliktům. Například domnělé právo nebýt obtěžován cigaretovým kouřem v restauraci versus negativně vymezené majetkové právo majitele restaurace určit pravidla na svém pozemku, rozhodnout si, jakou službu bude zákazníkům nabízet. Nedošlo však ke konfliktu v případě negativně vymezeného práva na vlastní zdraví. Pokud člověk dává přednost čistému vzduchu, nepůjde do kuřácké restaurace. Nikomu se neděje žádná nespravedlnost, nikomu se neupírá jeho právo na vlastnictví svého zdraví. Neexistuje žádné právo na nekuřáckou restauraci, opět by to bylo pozitivně vymezené nárokové právo, které by musel stát prosazovat silou na úkor přirozených lidských práv, práva na majetek.

Právo na majetek znamená právo nakládat s vlastním majetkem podle svého vlastního rozhodnutí a být také příjemcem výnosů z tohoto majetku. Sedláci v době kolektivizace nahnáni pod různými výhrůžkami do jednotných zemědělských družstev, kde o nakládání se svým majetkem už nemohli sami rozhodovat, tím přišli o svůj majetek.

Frédéric Bastiat (Zákon, Mises.cz) uvádí: „Zákon je kolektivní organizace práva jednotlivce na legitimní ochranu. Každý z nás má přirozené právo bránit svou osobu, svobodu a své vlastnictví. Jestliže má každý právo na ochranu – byť i s použitím síly – své osoby, svobody a svého vlastnictví, vyplývá z toho, že skupina lidí má právo sdružovat se a užívat společných sil k neustálé ochraně těchto práv. Princip kolektivního práva – důvod jeho existence a oprávněnosti – je tedy založen na právu jednotlivce. A společná ochrana tohoto kolektivního práva nemůže logicky mít žádný jiný účel než ten, který zastupuje. Tím pádem nemůže-li jednotlivec oprávněně užít sílu proti osobě, svobodě či vlastnictví někoho jiného, potom je – ze stejného důvodu – neoprávněné i kolektivní užití síly k zabití a zničení svobody nebo vlastnictví jednotlivců či celých tříd..“

Nemám žádné právo určovat svému sousedovi, řekněme třeba hospodskému Palivcovi, jestli smí na svém majetku provozovat svou hospodu, jestli ve své hospodě smí umístit herní zařízení, jestli na svém majetku bude provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci nebo jestli na svém majetku vedle své hospody smí provozovat ještě hernu nebo kasino. Toto neexistující právo nelze na nikoho delegovat zvolením. Nelze o tom samozřejmě rozhodovat ani v referendu. Mám ale právo na zákonnou ochranu svého vlastnictví, svého zdraví, svého majetku.

Stát a veřejná správa by neměly občany obtěžovat, házet jim klacky pod nohy a útočit na jejich právo na majetek, na jejich právo nakládat se svým majetkem podle svého vlastního rozhodnutí.

Stát a veřejná správa by měly podmínky pro občany a pro podnikání a tím pádem i pro zaměstnanost zlepšovat. To nejlepší, co mohou udělat, je nepřekážet. Chvalovice nabídly hernímu podnikání lepší podmínky. Jiná obec by mohla nabídnout ještě lepší podmínky a snížit poplatky.

V ideálním světě by si obec nebrala žádné poplatky za provoz herních zařízení, natož aby je zakazovala. Musíme ale vzít na vědomí skutečnost, která je dnes kolem nás. Někdo navrhuje cestu zvyšování daní, regulací, zákazů, příkazů, poplatků a dotací. Rozumná cesta je ale cesta snižování daní, rušení dotací, deregulace, liberalizace.

Pokud v obci převládají zakazovači, kteří chtějí svým sousedům přikazovat, jak mají nakládat se svým majetkem, tak si sami sobě navzájem a ke svojí škodě vytvářejí nepřívětivé prostředí.

Chvalovice si nastavily svobodnější prostředí. Svobodnější prostředí přitahuje peníze. V dnešní době neustálého zpřísňování a zakazování je mi přístup obce Chvalovice v této věci sympatický.

vyšlo na blogu Idnes.cz

http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Jindrich-Pilc-62107/clanek/I-na-zakazu-hazardu-se-da-vydelat-Pokud-ho-ovsem-zakazali-ve-vedlejsim-meste-72758

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vážení, velmi děkujeme p. řediteli AI Czech Marku Martinovi za informace a že je našemu webu poskytl společně s neziskovými organizacemi. Dovolím si , ale poznámku, že text neobsahuje nic konkrétního, žádné doporučení pro Českou republiku, vládu či parlament. Stále se schováváme za nezúčastněnost státu, vyjádřené státním zastupitelstvím „ prostituce není trestná, ale příjmy z ní nejsou legální“. Možná by to chtělo více odvahy než citovat paní Tawanda Mutasahová a vydávat to i za naši koncepci. SPEP souhlasí s cíli strategie.

SPEP navrhuje pro zlepšení situace u nás ukončit rozšířený výklad paragrafu o kuplířství na jakýkoli majetkový prospěch z prostituce, který vede k diskriminaci sexuálních pracovníků, kteří nemají rovný přístup ke službám. Legislativní návrh jsme již uváděli – https://spep.cz/aktuality/Návrh zákona o toleranci poskytování sexuálních služeb. Bez tohoto prvního kroku se dále nepohneme.

SPEP nesouhlasí se stanoviskem státního zastupitelství, které ukazuje jak hluboké je stygma sexuálních pracovníků. Jde o právní úvahu, kdy není příjem legální. Dle nás je to příjem, který pochází z trestné činnosti. Jinak se o nelegálnosti nedá hovořit.

 

Amnesty představuje svou strategii týkající se otázek práv sexuálních pracovníků

 

„U sexuálních pracovníků existuje zvýšené riziko porušování celé řady lidských práv, včetně znásilnění, násilností, vydírání a diskriminace. Až příliš často je jim odpírána či jen v malé míře přiznána zákonná ochrana nebo jakákoli náprava bezpráví,“ sdělila Tawanda Mutasahová, ředitelka oddělení Práva a politiky v Amnesty International.

„Naše strategie naznačuje vládám, jak je důležité, aby se zasadily o větší ochranu sexuálních pracovníků. Naše výzkumy přináší jejich svědectví a popis každodenních situací, kterým čelí.“

Strategie Amnesty International je výsledkem více než dvouletých rozsáhlých celosvětově vedených konzultací, uvážlivých přezkoumání věcných důkazů i mezinárodních standardů v oblasti lidských práv a v neposlední řadě výzkumů vedených přímo v terénu.

Její formální přijetí a zveřejnění je v souladu s demokraticky učiněným rozhodnutím globálního hnutí Amnesty International ze srpna 2015.Strategie Amnesty International počítá s několika výzvami vládám, včetně požadavků, které by měly zajistit ochranu před ubližováním, vykořisťováním a donucováním; spolupráci se sexuálními pracovníky na tvorbě zákonů, které ovlivní jejich životy a bezpečí; ukončení diskriminace, přístup ke vzdělání a možnost volby zaměstnání pro všechny.

Strategie doporučuje dekriminalizaci konsenzuální (na shodě založené) sexuální práce a úpravu zákonů, které zakazují napojené aktivity, jako jsou zákazy placení za sex, vyžadování nebo organizování sexuální práce. Tento požadavek je založen na evidenci, která dokazuje, že tyto zákony poskytují násilníkům beztrestnost a bývají příčinou většího nebezpečí prostitutů a prostitutek, kteří ze strachu před penalizací kriminální zločin policii vůbec nenahlásí. Zákony týkající se sexuální práce by měly spíše cílit na ochranu před zneužíváním a násilím, než se pokoušet o zákaz všech typů sexuální práce a pokutovat sexuální pracovníky.

Tato politika staví Amnesty International do pozice obhájce názoru, že nucené práce, sexuální zneužívání dětí a obchodování s lidmi patří mezi nejhroznější způsoby porušování lidských práv a vyžadují tak společný postup. Na základě mezinárodního práva musí ve všech státech dojít k jejich kriminalizaci.

„Požadujeme změnu zákonů tak, aby sexuálním pracovníkům zajistily větší bezpečí a zlepšily jejich komunikaci s policií v okamžiku, kdy se jedná o otázku zneužívání. Požadujeme, aby vlády zajistily, že nikdo nebude nucen k sexu za peníze, nebo že každý bude moci tuto práci dle svého rozhodnutí kdykoli opustit,“ řekla Tawanda Mutasahová

Studie AI Czech

 

 

Amnesty, věří, že nejefektivnějším přístupem je dekriminalizace všech aktivit kolem poskytování a využívání sexuálních služeb (za předpokladu, že nedochází k porušování jiných lidských práv).

Jsme velmi rádi, že jeden z našich hlavních cílů podporuje a zařadila do programu Amnesty International se souhlasem správní rady. Přestože Amnesty ČR se zachovala neutrálně, věříme, že slíbené rozpracování této základní teze přinese i zákonné zpracování v rámci PSP ČR a že se najdou poslanci ,kteří si vezmou problematiku se závěry ICM za své.

Příspěvek SPEP

 

Novinky z ICM

Ředitel české sekce Amnesty International Mark Martin shrnuje dění na mezinárodní valné hromadě Amnesty (ICM) včetně problematiky dekriminalizace prostituce.

24.8.2015

Dekriminalizace prostituce

Všechna výše uvedená rozhodnutí (text naleznete také v příloze) s výjimkou politiky sexuálních služeb byla přijata konsenzuálně nebo drtivou většinou hlasů. Protože toto konkrétní rozhodnutí bylo pro organizaci složité a zhruba třetina hlasů byla proti, rád bych vám přiblížil, jak jsme k němu dospěli a co to znamená pro budoucí vývoj. Hlavní bod nesouhlasu leží v názorech na to, jestli je dekriminalizace sexuálních služeb nejlepší cestou k odstranění porušování lidských práv osob zapojených v sexuální práci, k němuž dochází. Jedni věří, že nejlepší cestou je úplný zákaz, tedy postavení prostituce a všech přidružených aktivit mimo zákon, podle jiných nejvíce pomáhá dekriminalizace těch, kdo sexuální služby poskytují (takzvaný „norský model“). Další, včetně Amnesty, věří, že nejefektivnějším přístupem je dekriminalizace všech aktivit kolem poskytování a využívání sexuálních služeb (za předpokladu, že nedochází k porušování jiných lidských práv).

Iniciativa Amnesty vznikla v Mezinárodním sekretariátu asi před 18 měsíci se souhlasem mezinárodní správní rady. Všem sekcím a dalším zainteresovaným stranám byl poté předložen návrh politiky, aby mohla být vedena diskuse napříč celým hnutím. Stejně jako mnoho dalších sekcí, i Amnesty ČR se pokusila co nejlépe vystihnout smýšlení naší komunity ohledně tohoto problému. Proto jsme

1. provedli řadu rozhovorů se členy a partnerskými organizacemi

2. uspořádali několik diskusí ve správní radě

3. uspořádali panelovou diskusi se zástupci obou stran problému (pro a proti dekriminalizaci)

4. vedli dvě diskusní fóra pro ty, kdo se chtěli k problému vyjádřit.

Na základě získaných údajů došla Amnesty ČR k závěru, že jako hnutí máme k dispozici řadu jiných nástrojů v oblasti lidských práv a mezinárodního práva, které nám umožňují bojovat proti porušování lidských práv osob poskytujících sexuální služby, a nepotřebujeme tedy nutně schválit ad hoc politiku. Cítili jsme, že takováto politika by téměř jistě Amnesty vnitřně rozdělovala a komplikovala i vztahy s řadou partnerských organizací po celém světě. Někteří kolegové v hnutí toto přesvědčení sdíleli, jiné jsme ale k přijetí naší pozice nedokázali přesvědčit. Během debat ICM jsme se zdržovali hlasování o změnách navrhované politiky, protože jsme si nepřáli ovlivňovat formulace rezoluce, proti níž bychom hlasovali v každém případě. Když rezoluce dospěla k finálnímu hlasování, AI ČR hlasovala proti – ne proto, že bychom nesouhlasili s konceptem dekriminalizace, ale proto, že podle nás hnutí tuto politiku nepotřebuje a zdroje určené na její vytvoření by bylo lépe využít na boj proti konkrétním porušením lidských práv. Náš názor nicméně nepřevládl a hnutí rezoluci přijalo značnou většinou hlasů.

Toto rozhodnutí nebylo preferovanou možností Amnesty ČR, samozřejmě jej ale respektujeme a budeme zastávat pozici Amnesty k tomuto problému. Ochranná opatření zapracovaná do rezoluce, jako a) ochrana práv dětí, b) povinnost státu zajistit, aby žádné osoby nevstupovaly do sexuální práce proti své vůli, ani na ní nebyly nuceny záviset jako na jediném zdroji obživy a c) povinnost státu předcházet pašování a bojovat proti němu, podle nás představují důležitou snahu vzít v úvahu obavy vznesené mnoha našimi kolegy napříč organizací.

Dalším krokem bude vytvoření formálního politického dokumentu Mezinárodním sekretariátem v příštích měsících. V současnosti neexistují plány na globální kampaň o tomto tématu a sekce nemají povinnost mu přidělit konkrétní množství zdrojů. Z naší strany nepředpokládáme v nejbližší budoucnosti zásadnější zvýšení aktivity v této oblasti. Protože je však toto téma důležité z pohledu řady našich kolegů z partnerských organizací, zorganizovali jsme několik jednání a budeme s nimi probírat, co přesně nová politika bude a nebude znamenat. Další informace o politice, včetně plného textu rezoluce a Q/A sekce, budou již brzy zpřístupněny na našich webových stránkách.

Martin Mark ředitel Amnesty ČR

http://www.amnesty.cz/z976/novinky-z-icm

 

 

Nevěstinec nabízí služby zdarma, jeho majitel tím protestuje proti vysokým daním

Nevěstince v Rakousku a Německu, kde je prostituce legální a podléhá zdanění

Majitel nevěstince Pascha v rakouském Salcburku se odhodlal k netradičnímu kroku. Naštvalo ho, že musí městu odvádět podle něj příliš vysoké daně, vyhlásil proto, že toto léto se u něj za pití a sexuální služby nebude platit, uvedla agentura Reuters.

BEZ KOMENTÁŘE: Nevěstinec v Rakousku chce na protest celé léto nabízet klientům služby zdarma

zdroj: Reuters

Dnes 8:17

„Jedná se o protest proti daňovému úřadu. Jsem zvědavý, jak mě zdaní, když tu nebude žádný příjem. Jaké daně si vezmou?“ uvedl majitel podniku Hermann Müller. Podnikatel vlastní ještě další nevěstince v Rakousku a Německu, kde je prostituce legální a podléhá zdanění, nabídka však platí jen pro Salcburk. Náklady na svou akci kompenzuje z výnosů z ostatních podniků.Müller podle svých slov odvedl z podniku v Salcburku na daních za poslední dekádu téměř pět miliónů eur (136 miliónů korun). Štve ho, že daňový úřad chce stále víc, nedělá však nic proti ilegální prostituci v ulicích.

Časté kontroly

Jeho krok vyvolal obrovský zájem, před nevěstincem se tak tvořily i fronty. „Bohužel jsme museli poslat stovky lidí pryč, protože máme plno,“ řekl rakouskému listu Kronen Zeitung. Nabídku bezplatného sexu chce nechat v platnosti ještě několik dalších týdnů, protože je to pro něj samozřejmě vynikající reklama.

Pro Kronen Zeitung ještě odmítl jakákoliv obvinění z daňových úniků a obchodování s lidmi. Stěžoval si, že úředníci jeho podnik kontrolují každých 14 dní.Salcburský daňový úřad se podle agentury Reuters k případu odmítl vyjádřit z důvodu ochrany informací.

vps, Novinky

20.6.2015

http://www.novinky.cz/muzi/372734-nevestinec-nabizi-sluzby-zdarma-jeho-majitel-tim-protestuje-proti-vysokym-danim.html

 

Spep si je vědom nepříznivých dopadů hazardu ,nicméně stejnými negativními dopady nulových tolerancí a jejich vlivna posílení organizovaného zločinu a korupční prostředí

Zprávy o novém zdanění herního průmyslu tak, jak je prezentují média, dokládají naprostou bezkoncepčnost Ministerstva financí. Šéf rezortu, A. Babiš chce pod záminkou získání většího přísunu finančních prostředků do veřejných rozpočtů výrazně zvýšit daňové zatížení loterních společností. Ve skutečnosti však docílí opaku. Rozpočty ochudí o mnohamiliardové částky a fungující legální trh odevzdá do rukou mafií.

V současné době stát do veřejných rozpočtů vybere z provozu elektronických herních zařízení jen na daních ročně přibližně 8 miliard korun. V případě uvalení dvojnásobné sazby daně ve výši 40% daně a poplatku ve výši 40 000 kč ročně za každý přístroj do rozpočtu obcí však většina provozovatelů svou činnost ukončí a jejich roli převezme mafie. Ve finále tak stát podle kvalifikovaného odhadu SPELOS nezíská o 6 miliard více než nyní, jak plánuje ministr Babiš, ale získá maximálně jednu miliardu – tedy sedm miliard v podstatě daruje mafiím,“ přiblížil Petr Vrzáň, výkonný ředitel SPELOS.

A přibydou další ztráty. Zaměstnanci a další spolupracovníci zlikvidovaných firem posílí řady uchazečů o práci. Půjde přibližně o 50 000 osob. Stát tak bude muset vynakládat další desítky až stovky milionů ročně na sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti. Zmařené miliardové investice českých provozovatelů i zahraničních dodavatelů a obchodních partnerů dolehnou na stát, který bude čelit arbitrážím.

„Avizované změny mají postihnout celý loterní trh. Pan Babiš zjevně očekává výnosy z internetového provozu loterií. Jenže navržený zákon stanovuje tak demotivující podmínky (například maximální vklad ve výši 50 kč), za jakých zahraniční provozovatelé nebudou mít zájem žádat v České republice o povolení. Zůstanou tedy v ilegalitě, kde nejsou žádné limity ani výběry daní. O klienty mít nouzi nebudou a stát díky ministru Babišovi přijde odhadem o dalších až 10 miliard korun ročně,“ dodává Vrzáň.

V České republice se ročně prosází přibližně 130 miliard korun. V případě likvidace legálního byznysu tyto peníze u nás nebudou daněny a veškeré zisky skončí v rukou mafie. Velké finanční výpadky tak zasáhnou i oblast sportu a neziskového sektoru, které jsou podporovány především z prostředků plynoucích z provozu loterií.

„Stávající odvodové povinnosti loterního průmyslu jsou pro mnohé subjekty již dnes neúnosnými. Představa ministra Babiše o zdvojnásobení daňové sazby vedoucí k vyššímu výběru daní je scestná.

Pokud by se danou problematikou zabýval seriózně, věděl by, že stoprocentním navýšením zdanění v kombinaci s navrhovaným novým zákonem o provozování hazardních her směřuje pouze k fatální likvidaci trhu a nevratnému poškození veřejných rozpočtů,“ uvedl Petr Vrzáň, výkonný ředitel SPELOS.

Navíc fakt, že na Ministerstvo financí v souvislosti s návrhem zákona dorazilo téměř 600 připomínek, svědčí o tom, že návrh nové právní úpravy vůbec není důkladně prodiskutován a není na něm shoda tak, jak bylo ministerstvem nesprávně prezentováno již na říjnové konferenci.

19.12.2014

http://www.spelos.com/novym-zdanenim-hazardu-chce-ministr-babis-poskodit-verejne-rozpocty/