Je to dobrý nápad – zavřít a zrušit showpark?

Je to dobrý nápad – zavřít a zrušit showpark?

Pražský magistrát se chystá překotně uzavřít jeden z největších českých nevěstinců a to i v zahraničí vyhlášený holešovický showpark. Není bez zajímavosti, že je to jedinný nevěstinec ve kterém má magistrát možnost kontrolní činnosti. Uzavírán je překotně, přestože sama radnice místo pro něj zvolila před více jak 20 lety a bylo vybráno velmi dobře, neboť nikoho nepohoršuje ,není ozářeno reklamami, nevyskytují se zde kriminální živly a vlastně funguje příkladně naproti ostatním soukromým domům a klubům. Děvčata jsou pod lékařským dohledem a s platnými ověřenými doklady , je řádně placený pronájem a milionové daně vč. plateb za více než stovku zaměstnanců. Hala je natolik stavebně specifická, že její jiné využití by si vyžádalo až nesmyslně vysokou investici a její poloha právě pro činnost takového klubu je pro město ideální, neboť je na samém okraji za zdí od běžné tržnice.

Je smutné, že magistrát, nejen že  vezme zaměstnání více jak stovce personálu, sníží si dobrovolně a prakticky bez náhrady příjem. Magistrát tím však bohužel poškodí samé centrum a Prahu 1, tím, že vezme zázemí několika stovkám prostitutek a vypustí je do centra Prahy, kde si budou hledat uplatnění. Nevíme, zda to Praze 1 nevadí ? V každém případě by to měla radnice Prahy 1 vzít v potaz. V minulých obdobích vždy po volbách vznikaly podobné tendence, ale Praha 1 se vždy ubránila. A co tentokrát? Ani před schválením nového návrhu zákona o prostituci nevezmou radní rozum do hrsti ?

V České republice poskytuje placené sexuální služby podle odhadů zhruba 13 tisíc žen. Více než polovina z nich jsou matky samoživitelky. Průměrný věk sexuální pracovnice je 30 let a Češky mezi nimi mají 82procentní zastoupení. Vyplývá to z údajů neziskové organizace Rozkoš bez rizika, podle níž je ale údaje třeba brát s rezervou.

Mnoho žen se nepřizná, že poskytuje sexuální placené služby. Tato práce je pro ženy totiž velké stigma a je spojena s mnoha předsudky. S touto prací se ženy rozhodně nechlubí, většina z nich nemá ve svém okolí někoho, kdo o jejich zdroji obživy ví,” uvedla projektová manažerka Rozkoše bez rizika Barbora Pšenicová.

„Proto také v mnoha případech nenahlásí znásilnění, ublížení na zdraví, vydírání nebo nucení k praktikám, které jsou rizikové a často bez ochrany,” dodala.

Čistý zisk je výrazně nižší než tržby

Podle zjištění organizace stojí hodina sexu na ulici v průměru 500 korun, na takzvaných privátech a v klubech se pak pohybuje v rozmezí 1000 až 3000 korun.

Nevěstinec řízený prostitutkami. V Amsterdamu zkoušejí nový ekonomický model

O tyto peníze se však často ženy dělí s provozovateli podniku. Případně pokud pracují na sebe, nemalou část tržeb pohltí nájem a výdaje na inzerci. Čistý zisk je tedy výrazně nižší než tržby. To je však obvyklé ve všech odvětvích ekonomiky.

„Často slýcháme, že takovýto manažer si z výdělku vezme klidně i polovinu,” dodala Pšenicová.

Sdružení se dlouhodobě snaží bojovat s předsudky o prostituci, kvůli nimž například ženy často neoznámí, že je zákazník znásilnil nebo jim jinak ublížil.

Nizozemská vs švédská cesta

Například v Nizozemsku v roce 2000 prostituci zcela legalizovali a příjmy z ní tak podléhají zdanění. Vlastníci podniků nabízejících erotické služby si musí opatřit podnikatelské oprávnění a dodržovat místní vyhlášky.

Naopak Švédsko se vydalo represivní cestou, někdy nazývanou severský model, kdy kriminalizuje zákazníky prostitutek. Organizace hájící práva sexuálních pracovnic a pracovníků však tento přístup kritizují s tím, že vede k nárůstu násilí páchaného na prostitutkách.

V České republice sice prodej erotických služeb ani jejich využívání nejsou kriminalizovány, nicméně existuje zde zákon o kuplířství. Ten kriminalizuje především majitele podniku, respektive kohokoliv, kdo prostitutkám poskytuje prostory či marketingový servis. O plnou legalizaci se v minulosti pokoušel poslanec Viktor Paggio, který byl zvolen za Věci veřejné.

 

 

 

Vážení čtenáři webu SPEP, dnes Vám dáme nahlédnout do počátku vzniku zákonu o prostituci

tak jak ho začíná řešit strana Pirátů v poslanecké sněmovně . Komentář a příspěvky nás potěší.

Teze k regulaci poskytování sexuálních služeb za úplatu

Pracovní podklad pro jednání se zájmovými skupinami

Mgr. et Mgr. Jakub Michálek

Shrnutí

Počet osob soustavně poskytujících sexuální služby za úplatu v ČR (dále jen poskytovatelé služeb) se

odhaduje na cca 10-20 tis. osob. Ročně se v tomto sektoru protočí nejméně 8 mld. Kč. Poskytování

sexuálních služeb samo o sobě je dnes legální a právním řádem trpěné, kriminalizované jsou

postihovány související negativní jevy jako kuplířství a obchod s lidmi. Kluby a priváty v ČR existují, ale

často neoficiálně – někteří majitelé se snaží v rámci systému například odvádět daně, ale oficiálně

nemohou o své činnosti mluvit tak, jak je provozována.

Stejně jako v případě alkoholové prohibice či hazardu považujeme za efektivnější na místo zákazu

vytyčit poskytování sexuálních služeb jasná pravidla a rámec. Tedy dosáhnout lepší ochrany osob

poskytujících sexuální služby v klubech, privátech, na escortu a zvýšení bezpečnosti na ulici. Vlastníci

klubů a privátů, manažeři a další organizátoři legálního poskytování sexuálních služeb by měli být

regulováni s cílem zlepšit podmínky pro osoby provozující prostituci, zvýšit bezpečnost na ulicích,

omezit šedou ekonomiku a zvýšit daňové výnosy. Obce by nadále měly kompetenci regulovat prostituci

na svém území. Navržená opatření by měla zvlášť zohlednit rizika spojená s imigrací cizinců za účelem

poskytování sexuálních služeb na území ČR zejména v oblasti obchodu s lidmi.

Jde o cestu tzv. reglementace prostituce, která je obvyklá např. v Nizozemsku či Rakousku a která

platila v ČSR do roku 1922. Prvním krokem by bylo vypovězení Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a

využívání prostituce druhých osob z roku 1950. Parlamentní institut uvádí, že „vzhledem k období, ve

kterém Úmluva vznikala, jsou jejími smluvními stranami z velké části bývalé socialistické státy nebo

státy dříve označované jako rozvojové. Řada vyspělých evropských států a světových velmocí k této

Úmluvě nikdy nepřistoupila (např. Irsko, Rakousko, Německo, Nizozemí, Švědsko, Švýcarsko, Velká

Británie či Austrálie, Kanada, USA). Důvodem je, že Úmluva potírá nejen prostituci nucenou, ale i

prostituci dobrovolnou, která se v řadě těchto států naopak připouští prostřednictvím pravidel, která

poskytování těchto služeb regulují s tím, že jsou potlačovány některé negativní jevy, které ji provázejí“

(Parlamentní institut 2011). Dále „lze konstatovat, že cíle, které Úmluva sleduje, tedy ochranu

důstojnosti prosazování rovnoprávnosti žen atd., jsou v současné době naplňovány již některými jinými

mezinárodními či evropskými právními předpisy, kterými je Česká republika vázána. V tomto ohledu by

tedy vypovězení Úmluvy pro Českou republiku nepředstavovalo problém“ (Parlamentní institut, 2014).

Hlavním cílem našich kroků v této oblasti by mělo být legislativně upravit sexuální práci, omezit

motivace pro sexuální práci z důvodu chudoby a nouze (např. reformovat systém exekucí a

zálohovaného výživného, čímž se zabýváme v jiných projektech), zlepšit podmínky pro osoby prostituci

provozující a omezit stigmata, která jsou s poskytováním sexuálních služeb spojena.

Základní hodnoty, které chceme zákonem chránit:

  • bezpečí a lepší životní osud pro poskytovatele sexuálních služeb, často lidi v tísni,
  • jednodušší odchod ze sexbyznysu bez následné stigmatizace,
  • omezení šedé ekonomiky a prostředí pro případnou souběžně probíhající trestnou činnost, a

související dílčí snížení daňových úniků,

  • omezení zdravotních rizik,
  • regulace musí být účinná a realistická, aby byla v praxi funkční, což vyžaduje při přípravě návrhu

zákona zjišťování informací a názorů od dotčených aktérů,

  • svoboda člověka žít svůj život podle svého, pokud nikomu neškodí.

Komparace s jinými státy v Evropě

Prostituce legální a regulovaná

Prostituce (směna sexu za peníze) legální, ale

organizované aktivity jako nevěstince, kuplířství a pasáctví

ilegální; prostituce není regulována

Nelegální platit za sexuální služby, legální nabízet

sexuální služby

Prostituce ilegální

Neznámo

Zdroj: Článek Prostituce . Wikipedie – otevřená encyklopedie.

Z komparace s ostatními evropskými státy vyplývá, že ve střední Evropě model regulovaných sexuálních

služeb převažuje (Rakousko, Německo, Maďarsko), zatímco ve východních státech bývalého

socialistického bloku je jejich poskytování nelegální.

Rakousko

Sexuální služby jsou v Rakousku od roku 1874 legální a regulované. Většina sexuálních pracovnic jsou

migranti, především z bývalých zemí východního bloku. Situace je odlišná od ČR, protože až 78 %

sexuálních pracovníků v Rakousku jsou cizinci. (2010) Sexuální pracovnice jsou považovány za osoby

samostatně výdělečně činné a od roku 1986 jsou povinny platit daně a od 1997 jsou zahrnuty do

sociálního pojištění. Je úkolem obcí a jejich úředníků vytvořit místní politiku prostituce, starosta města

může (a obvykle to dělá) dovolit prostituci jen v určitých částech města. Zároveň se musí sexuální

pracovnice podrobovat pravidelnému vyšetření na pohlavní nemoci. Počet sexuálních pracovnic v

Rakousku se odhaduje kolem 17 tisíc, z toho až 6000 ve Vídni. Registrovaných sexuálních pracovnic ve

Vídni je 3390 (2013) a registrovaných sexuálních pracovníků 67 (2013). Čísla registrovaných sexuálních

pracovnic každoročně stoupají.

Německo

Sexuální služby jsou v Německu legální, stejně jako všechny aspekty sexuálního průmyslu, včetně

veřejných domů, reklamy a pracovních nabídek prostřednictvím HR společností. V roce 2002 vláda

změnila zákon ve snaze zlepšit právní situaci sexuálních pracovníků. Sociální stigmatizace sexuální

práce přetrvává a mnozí pracovníci nadále vedou dvojí život. Jeden z důvodu mohou být přísná daňová

opatření, díky kterým může finanční úřad vyměřit daň z příjmů až 10 let zpětně. Organizace pro sexuální

pracovnice Hydra uvádí počet sexuálních pracovnic v Německu kolem 400 000, přičemž 93 % je

ženského pohlaví, 3% transgender a 4% mužského pohlaví. Stejná studie zjistila, že 63 % pracovníků v

Německu byli cizinci, z nichž dvě třetiny pocházejí ze střední a východní Evropy. Každé město má právo

na určení zóny kde může být prostituce povolena. Sexuální pracovnice, které nerespektují tyto zóny,

mohou být potrestáni pokutami nebo v případě odsouzení i uvězněny. Každoroční zdravotní kontroly

jsou v Německu zákonem povinny pro sexuální pracovnice.

Nizozemsko

Prostituce v Nizozemsku je legální a regulovaná. Provoz veřejných domů je také legální. Když holandská

vláda v roce 2000 legalizovala prostituci, chtěla chránit ženy tím, že jim poskytla pracovní povolení.

Nicméně úřady se obávaly, že tato činnost je mimo kontrolu. Proto na konci roku 2008 starosta

Amsterdamu uzavřel polovinu městských prostitučních oken (cca 400 oken), kvůli podezřelým aktivitám

zločineckých gangů. V roce 2011 nizozemské úřady začaly požadovat, aby sexuální pracovníci platili

daně z příjmu. Sexuální pracovnice jsou povinny se registrovat; obdrží registrační průkaz s fotografií a

registračním číslem, ale na kartě není žádné jméno ani jiné osobní údaje. Klienti jsou povinni tento

průkaz kontrolovat. Kromě obecních pravidel je zavedeno vnitrostátní pravidlo, které vyžaduje, aby měly

sexuální společnosti povolení, včetně prostitučních společností, jako jsou veřejné domy a eskortní

agentury, ale také například kina pro dospělé.

Obecné principy navrhované úpravy v České republice

  • regulace prostituce podobně jako v Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku a dalších liberálních

demokraciích – sexuální služby a jejich organizace budou legální a trpěné, podřízeny jsou

určitým omezením a kontrole; zakotvena jsou navazující preventivní, zdravotní a sociální

opatření podléhající kontrole ze strany státních orgánů (viz studie Parlamentního institutu

2011),

  • poskytovatelé služeb by měli mít jednoduchou možnost legálně upravit svůj status v rámci

systému (daně, pojištění) jako OSVČ, případně jako zaměstnanci, jde-li o vztah závislé práce

podle zákoníku práce,

  • nelze vymáhat registraci, proto se jeví vhodné na poskytování sexuálních služeb nahlížet jako na

nezávislá povolání, tedy jako u herců a tanečníků; v případě masérů a masérek je vhodné

zachovat stávající stav s tím, že by byla vypuštěna výjimka, podle které nejsou jejich služby

bezprostředně směřující k uspokojení sexuálních potřeb živností,

  • tyto teze se týkají pouze poskytování sexuálních služeb za úplatu, tedy služeb bezprostředně

směřujících k uspokojení sexuálních potřeb při přímém fyzickém kontaktu poskytovatele těchto

služeb a jeho klienta (definice ve vládním návrhu zákona o regulaci prostituce z roku 2005).

Segmentace osob provozujících prostituci:

  1. Osoba provozující prostituci na ulici
  • není reálné odstranit prostituci z ulic, je však možné negativně a pozitivně motivovat (např. k

přesunu na vhodná místa, dobrým pracovním podmínkám) a řešit související rizika

  • obce by měly nadále možnost zakázat pouliční prostituci na svém území nebo jeho části a

ukládat pokuty za porušení tohoto zákazu

  • je vhodné pokračovat v poskytování zdravotních, bezpečnostních a sociálních služeb, typicky

neziskovými organizacemi, které jsou dotovány státem a budou mít na straně státu jednoho

partnera pro spolupráci (specializovaný orgán státu)

  • je třeba zajistit návaznost standardních sociálních programů včetně problematiky

bezdomovectví, závislosti na tvrdých drogách a péče o děti těchto osob

  • manažer (organizátor legálního poskytování sexuálních služeb) by měl mít zákonem dané

povinnosti bez ohledu na způsob provozování prostituce; nelegální zprostředkování prostituce

by mělo být nadále trestné

  1. Poskytovatelé sexuálních služeb na volné noze (na privátu, escort, případně nesoustavně v klubu)
  • v rámci svobodného povolání bude poskytovatel služeb OSVČ, tedy bude typicky danit

paušálem, pokud nepůjde o příležitostnou činnost, která je od daně osvobozena, a dále platit

zálohy na soc. a zdravotní pojištění;

  • pokud se rozhodne poskytovatel služeb zapsat do živnostenského rejstříku (IČO), může využít

výhodnější výdajové paušály, je to tedy především v jejím zájmu; v takovém případě bude

vyžadována živnost č. 78 „poskytování služeb osobního charakteru“ (dojde k revizi její definice,

která poskytování sexuálních služeb zapovídá) tak, aby nedocházelo ke stigmatizaci těchto

osob, tedy jejich služby budou ve stejné kategorii, jako jsou služby astrologů, grafologů,

kartářek a numerologů či vyhotovování rodokmenů,

  • na privát se nahlíží jako na standardní ubytovací službu, pokud nesplňuje materiální znaky

provozovny sexuálních služeb – viz dále (podstatný je skutečný stav, nikoliv smluvní forma)

  1. Poskytovatelé sexuálních služeb v provozovně
  • manažerem sexuálních služeb („organizátorem, majitelem“, hanlivě „pasákem“) se rozumí

osoba, která podnikatelským způsobem zprostředkovává sexuální služby; zprostředkováním

sexuálních služeb se rozumí i vybírání úplaty nebo šíření reklamy, pokud současně dochází k

osobnímu kontaktu poskytovatele služeb s manažerem (manažerem tedy není pouhá reklamní

platforma šířící inzeráty),

  • zprostředkováním sexuálních služeb se rozumí výše uvedená činnost manažera vůči

poskytovateli služby, ať poskytovatel služby vykonává svou činnost jako zaměstnanec nebo

OSVČ,

  • provozovnou sexuálních služeb („kluby a priváty“, „bordelem“, „veřejným domem“) se rozumí

zařízení, stavba nebo její část, kde je soustavně dochází s organizovanému poskytování

sexuálních služeb,

  • nebude rozhodné, zda jsou sexuální služby organizovány přímo nebo je platba za ně zastírána

podstatně vyšším pronájmem prostor, kde k jejich poskytování dochází,

  • manažer má povinnost:

○ vykonávat svou činnost s volnou živností „organizace poskytování sexuálních služeb“

pod IČO a s požadavkem na bezúhonnost,

○ zajistit stavební požadavky na provozovnu, které stanoví zákon (mírněji než u hotelů),

○ zajistit výkon závislé práce v sexuální oblasti výlučně v základním pracovněprávním

vztahu (§ 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce),

○ poskytnout zaměstnanci poskytujícímu sexuální služby bezplatně ochranné pomůcky a

motivovat je k využití vhodných zdravotních služeb (např. lékařské kontrole),

○ je nutné zvážit nastavení pravidel tak, aby kontrolní orgán nebo soud měly dostatečné

informace nutné pro kontrolní účely nebo občanské soudní řízení,

○ upozornit klienta, že sexuální služby jsou poskytovány s opatřeními bránícími šíření

pohlavních chorob (prezervativem), rizika nebezpečných praktik a že je zakázáno nutit

poskytovatele služeb k poskytnutí služby bez ochrany (postačí upozornění na ceduli u

vstupu jako u EET),

○ zajistit, že se osoby mladší 18 let nedostanou do kontaktu s prostitucí, dovnitř

provozovny sexuálních služeb anebo do kontaktu s nevhodnou reklamou na sexuální

služby,

○ zajistit prokazatelné poučení poskytovatelů služeb způsobem stanoveným prováděcím

předpisem, a to v jazyce původu.

  • manažer sexuálních služeb je povinen se zdržet:

○ vykořisťování osob poskytujících sexuální služby (vyplývá z Mezinárodní úmluvy o

odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979),

○ vytváření závislosti poskytovatele služby na manažerovi, který by mu bránil nebo

nepřiměřeně ztěžoval odchod ze vztahu s manažerem (např. nevypověditelné smlouvy,

vázání splatnosti dluhu na ukončení doby trvání vztahu, zástavy apod.),

○ nucení k prostituci včetně nucení k uzavření smluvního vztahu, kde jsou předmětem

sexuální služby, konkrétnímu klientovi,

○ zásahů do soukromí klientů a poskytovatelů služeb,

○ ujednání, která by byla v neprospěch slabší smluvní strany.

  • manažer sexuálních služeb má povinnost zkontrolovat dle dokladu, že poskytovatelé služeb,

vůči nimž má tuto roli, mají na území ČR legální pobyt apod.,

  • provozovna musí splňovat minimální hygienické a stavební standardy, musí být bezpečná (např.

nouzová tlačítka na pokoji a bodyguard) apod.; poruší-li tyto povinnosti, odpovídá poskytovateli

služeb za způsobenou škodu jako u provozní činnosti (§ 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský

zákoník).

Další změny:

  • kuplířství (§ 189 tr. zák.), obchod s lidmi (§ 168 odst. 2 písm. a) tr. zák.) a činy dosud

pokrývající činnost manažerů sexuálních služeb bude redefinovány tak, aby zahrnovaly pouze

aktivity týkající se nelegální prostituce; nelegálním bude nadále nucení k prostituci, praktiky

zahrnující vykořisťování apod. (viz výše) – konkrétní textace trestního zákoníku bude zpracována

experty na trestní právo,

  • zákon o regulaci prostituce by měl obsahovat úpravu smluvního typu

smlouvy o poskytnutí sexuální služby (mezi poskytovatelem služby a klientem), která

bude nadále typicky uzavírána ústně, a to před jejím naplněním (srovnej návrh hl. m.

Prahy), přičemž se uplatní ustanovení v zákoně včetně kogentních ustanovení;

smlouvy o zprostředkování sexuálních služeb (mezi poskytovatelem služby a

manažerem); sjednání smlouvy s osobou, která jazyku smlouvy nerozumí, bude

postihováno jako správní delikt zneužití postavení manažera sexuálních služeb.

  • Bude řešeno důkazní břemeno v případě kontroly nelegálního zprostředkování sexuálních

služeb, aby nedocházelo k maření kontrol a souvisejících správních řízení.

Zůstává zachováno:

  • obce mohou regulovat prostituci na svém území,
  • odpovědnost zdravotně nezpůsobilé osoby je ve standardním režimu jako dosud, tj. trestního

zákoníku (šíření nakažlivé choroby), občanského zákoníku, přičemž v případě manažera

podnikatele je doplněno ručení,

  • trestněprávní odpovědnost za vykořisťování, obchodování s lidmi, násilí apod.

Instituce vystupující ve vztahu k prostituci:

  • Policie ČR – specializované pracoviště řeší trestný čin kuplířství, obchodování s lidmi, vydírání,

tvrdé drogy a jiné trestné činy, řeší také neoprávněné podnikání (u zprostředkování sexuálních

služeb) a krácení daní,

  • neziskové organizace – poskytují zdravotní a sociální služby osobám poskytujícím sexuální

služby, zejména těm na ulici, v problematických případech zprostředkovávají kontakt s Policií,

  • obecní, příp. živnostenský úřad (obecní policie) – dohlíží nad registrací manažerů sexuálních

služeb, adekvátností reklamy, požadavky na provozovnu a dalšími požadavky na

zprostředkování sexuálních služeb, není-li stanoveno jinak, řeší přestupky podle zákona a

podezření na trestné činy předává PČR,

  • stavební úřad – kolauduje stavby určené k poskytování sexuálních služeb (provozovny) a

vykonává související kontroly,

  • finanční úřad, zdravotní pojišťovna a ČSSZ – vybírají daně a pojistné dle zákona od manažerů a

poskytovatelů sexuálních služeb,

  • soudy a státní zastupitelství – jednotný výklad regulace.

 

 

ZÁKON
ze dne …………………2013,
o toleranci poskytování sexuálních služeb
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:
„1. V § 10 se vkládá nové písmeno d), které zní:
„d) k ochraně veřejné morálky; obec smí vymezit veřejná prostranství určená k nabízení
prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby viditelné
z veřejně přístupných míst, nebo“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).“
Čl. II
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto
„2. V § 44 odst. 3 se vkládá nové písmeno d), které zní:
„d) k ochraně veřejné morálky; hlavní město Praha smí vymezit veřejná prostranství určená k
nabízení prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby
viditelné z veřejně přístupných míst, nebo“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).“
Čl. III
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:
„3. V § 189 odst. 1 zní: “Kdo jiného za zneužití jeho tísně či zranitelného postavení přiměje k
provozování prostituce nebo z ní za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými
mravy kořistí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem
činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.” “
Čl. IV
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:
„4. V § 49 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f),
které zní:
„f) poskytuje nebo užívá úplatné sexuální služby bez použití ochranné pomůcky k zabránění
přenosu sexuálně přenosné infekce, nebo k takovému jednání jiného nabádá.“
5. V § 49 odst. 2 se slovo „e)“ nahrazuje slovem „f)“.“
Čl. V
6. Zákon č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona
č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., se zrušuje.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti výpovědí
i. mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami ze dne 11. října 1933, vyhlášené
pod č. 32/1936 Sb. z. a n.,
ii. úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21.
března 1950,
iii. závěrečného protokolu úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce
druhých osob ze dne 21. března 1950,
iv. mezinárodní úmluvy o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací, ze dne 4.
května 1910, vyhlášené pod č. 116/1912 ř. z. a recipované vyhláškou ministra
zahraničních věcí č. 184/1922 Sb. z. a n.,
v. mezinárodní úmluvy o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování
ze dne 12. září 1923, vyhlášené pod č. 96/1927 Sb. z. a n., a
vi. protokolu ze dne 4. května 1949 měnící mezinárodní úmluvu o tom, kterak potírati
rozšiřování necudných publikací, podepsanou v Paříži dne 4. května 1910.
Důvodová zpráva
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní
úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Hlavním cílem navrhované právní úpravy je otevřeně prohlásit prostituci za legální a to
včetně souvisejících doprovodných činností. Z pohledu předkladatelů současné právo
nedostatečně rozlišuje mezi prostitucí nucenou a dobrovolnou. Mnoho mužů a žen
provozuje prostituci svobodně a ze své vůle, přitom podniky a další poskytovatelé služeb,
kteří jim k tomu poskytují podmínky, se nacházejí buď v právní „šedé zóně“, nebo přímo v
ilegalitě. Protože česká legislativa v této oblasti nereflektuje aktuální stav věci ani většinový
společenský postoj, je nezbytné uvést ji do souladu s realitou. Dostatečně není upravena ani
problematika sexuálně přenosných infekcí. Navrhovaná osnova proto klade důraz na
 rozlišení dobrovolné a nedobrovolné prostituce a následnou redefinici kuplířství
 pravomoc samospráv regulovat prostituci vlastní normotvorbou a řešit tak situaci “na
míru” tomu kterému území
 zdravotní ochranu prostitutů a prostitutek
V důvodové zprávě se zákonodárce ztotožňuje s postojem, že sexuálním akt za úplatu není
proti dobrým mravům a platba za něj je vymahatelná u soudu, v duchu právního minimalismu
jej však nepromítl do paragrafového znění zákona a ponechává jej k posouzení soudu na
základě obecných principů spravedlnosti.
I nadále platí, že všechny formy nucené prostituce budou zakázány a postihovány.
Podle klasické kategorizace se rozlišují tři základní přístupy k regulaci prostituce:
1. reglementace (regulace, legalizace): klasický a původní přístup. Prostituce je trpěna,
tedy je legální, je však omezena a dozorována. To platí pro Nizozemí od 1.10.2000,
kdy byl zrušen článek trestního zákoníku zakazující veřejné domy, nebo pro Německo
od 1.1.2002. V Československu byl tento přístup uplatňován do 22. 8. 1922.
2. abolice: Prostituce jako taková není regulována, jsou však stíhány doprovodné jevy,
jako je kuplířství, obchodování se ženami či pornografie, někdy též poptávka po
prostituci jako ve Švédsku.
3. prohibice (represe, kriminalizace): prosazuje se od konce 19. století. Prostituce je
zakazována a trestána, ať už na straně nabídky nebo poptávky. Cílem je zcela ji
vymýtit.
V Československu byla od velké novely trestního zákona č. 63/1956 Sb. prostituce stíhána
podle § 188a jako trestný čin příživnictví (bod 43 novely). Tento trestný čin spáchal ten, kdo
se živil se nekalým způsobem a vyhýbal se poctivé práci. Tato skutková podstata byla
převzata do § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a vydržela až do roku 1990, kdy
byl trestný čin příživnictví zrušen článkem I částí B bodem 70 novely č. 175/1990 Sb. s tímto
odůvodněním: „Ustanovení § 203 o příživnictví bylo novelizováno vzhledem k tomu, že znak
„dává se někým vydržovat“ mohl být skrytou formou vynucování pracovní povinnosti.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v připomínkovém řízení uvedlo, že i znak „soustavného
vyhýbání se poctivé práci“ je v rodících se podmínkách volného trhu pracovních sil značně
problematický a bude znevýhodňovat např. dlouhodobě nezaměstnané apod. Proto
navrhovalo tento znak vypustit a taxativně vymezit, které způsoby obživy lze považovat za
nekalé. Takové vymezení však není možné taxativně provést. Řada těchto nekalých způsobů
(krádeže, podvody a další majetková trestná činnost) jsou postižitelné podle jiných ustanovení
trestního zákona, u ostatních (např. prostituce) není společenská nebezpečnost taková, aby
bylo nutno používat trestní represe. Proto na doporučení vlády bylo ustanovení § 203
vypuštěno.“ Od té doby byla v Československu prostituce jako taková legální.
Trestní zákoník (dále jen „TZ“) se však na několika místech věnuje trestným činům s
prostitucí souvisejícím. Prvním z nich je § 168 TZ – obchodování s lidmi. Osnova nehodlá
měnit ani odstavec první, který se týká nezletilců, ani druhý, který postihuje obchodování s
lidmi za „použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího
omylu, tísně nebo závislosti,“. Beze změny ponechává i § 190 TZ – prostituce ohrožující
mravní vývoj dětí, neboť nabízení prostituce v blízkosti dětí, zejména u škol, nelze tolerovat.
Český právní řád již dopad fenoménu prostituce na nezletilé upravuje poměrně komplexně.
Mladiství (tedy dospělí nezletilí) nesmějí provozovat sex za úplatu, respektive je trestné
poskytovat jim úplatu za pohlavní styk nebo jiné srovnatelné jednání (§ 202 TZ – svádění k
pohlavnímu styku) nebo dítě k prostituci přimět, zlákat, najmout apod. (§168 odst. 1 TZ –
obchodování s lidmi).
Po roce 1989 vzniklo několik iniciativ, které měly za cíl prostituci právně redefinovat.
Nejvýznamnější byla vládní osnova zákona o regulaci prostituce z roku 2005, vycházející z
reglementačního principu. Poté, co poslanecká sněmovna odmítla vypovědět úmluvu o
potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, ji vláda vzala
zpět.
Významnou inspirací této úpravy jsou západní vzory. Je to jednak nizozemská novela
trestního zákoníku o zrušení obecného zákazu veřejných domů z 2. února 1999, jednak
německý zákon k regulaci právního postavení prostitutek (něm. Prostitutionsgesetz), z roku
2001, který je významný rovněž tím, že řeší dopady prostituce do soukromého práva.
Nepřímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mravům,
takže platba za ni je vymahatelná u soudu. Na druhou stranu zakazuje postoupení této
pohledávky. Zákonodárce se s tímto postojem plně ztotožňuje, v duchu právního
minimalismu však osnova problém neřeší a ponechává jej na posouzení soudu na základě
obecných principů spravedlnosti. Toto ustanovení by také vyžadovalo úpravu nového
občanského zákoníku, který dosud nenabyl účinnosti a není vhodné do něj v tuto chvíli
zasahovat. Proto zákonodárce deklaruje podporu výše uvedeného principu coby
interpretačního zdroje pouze zde, v důvodové zprávě.
Zdravotní hledisko
Prostituce má významný zdravotní rozměr. Přestože i zde je cestou k trvalému řešení
především osvěta, považuje předkladatel za vhodné postihovat případné rizikové chování
spočívající v nechráněném pohlavním styku při poskytování či užívání úplatné sexuální
služby a činí tak prostřednictvím zavedení nové skutkové podstaty přestupku. Jakákoli
reklama podněcující k podobně rizikovému jednání je již zakázána v § 2 odst. 4 zákona č.
40/1995, o regulaci reklamy.
Dřívější legislativní návrhy šly ještě dále a obsahovaly povinnost zdravotních prohlídek.
Zkušenosti ze zahraničí však prokazují, že působí zcela kontraproduktivně. Jednak dopadají
především na skupinu snadněji kontrolovatelných „profesionálů“ a vyhýbají se skupině
nejrizikovější, tj. např. drogově závislým nebo nelegálním přistěhovalcům, druhak vytvářejí u
klientů klamné zdání, že zdravotní kontrolou prověřená osoba nemůže být přenašečem
pohlavní choroby. V důsledku toho dochází ke zvýšení poptávky po sexuálních službách bez
prezervativu. Negativní výsledek testu přitom vypovídá jen o stavu osoby ve více či méně
vzdálené minulosti, ale nemusí samozřejmě reflektovat stav aktuální. Dokonce v případě
negativních výsledků aktuálního testu není tento průkazný – např. HIV je testem
diagnostikovatelné až po třech měsících od nákazy.
Povinné zdravotní prohlídky by také v praxi vyžadovaly uchovávání osobních údajů
sexuálních pracovníků. To by mělo za následek jejich přesun do ilegality kvůli obavě ze ztráty
anonymity. Podobně tvrdý postup není vyvážen ani poznatky z terénu, kde díky osvětové
činnosti odborníků a nevládních organizací většina provozovatelů a provozovatelek
sexuálních služeb nabízí bezpečný sex a sama chodí na zdravotní prohlídky s vědomím, že
šíření sexuálně přenosných chorob je trestný čin.
Zkušenosti ze světa jasně ukazují, že povinné zdravotní testy se neosvědčily a mnohem
prospěšnější se ukázala cesta prevence, osvěty a prohlídek dobrovolných. Například
v Německu tyto služby poskytují místní hygienické úřady. Jejich hlavním úkolem je prevence
sexuálně přenosných chorob, informování o způsobech jejich přenosu a možností
minimalizace rizika nákazy. Zároveň informují o možnostech anonymního a bezplatného
poradenství. Lidé pracující v prostituci nejsou zdaleka jedinou jejich cílovou skupinou, ta
zahrnuje i další kategorie osob se zvýšeným rizikem nákazy.
Povinné zdravotní prohlídky prostitutek nedoporučuje ani OSN ve zprávě “UNAIDS
Guidance Note on HIV and Sex Work” z roku 2012.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty
krajů a obcí
Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bude nulový až pozitivní ve formě
úspory veřejných prostředků, neboť orgány činné v trestním řízení se budou moci soustředit
místo perzekuce dobrovolné prostituce a souvisejících činností na stíhání prostituce nucené. K
tomu více důvodová zpráva k článku I.
Stejně jako prostituce nebude legalizované kuplířství živností. Na § 3 odst. 3 písm. p)
živnostenského zákona: „nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně
k uspokojování sexuálních potřeb,“ se tak nic nezmění. Své příjmy budou prostitutky danit
stejně jako jiní podnikatelé, kteří jsou vykonavateli nezávislých povolání – spisovatelé,
herci, sportovci, tanečníci či zpěváci. Příjmy tak budou daněny jako příjmy z podnikání podle
§ 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních příjmů. Bude proto možné uplatnit pouze druhou nejnižší
možnou hranici paušálních nákladů – 40 %. Osoby poskytující prostitutkám zázemí a
servis budou danit podle povahy poskytovaných služeb a není pro ně třeba vytvářet
žádný zvláštní daňový režim.
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navrhované řešení není v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika
vázána, a proto je nezbytné tyto úmluvy vypovědět. K tomu více důvodová zpráva k článku
VI. Osnova je v souladu s athénskou smlouvou ze dne 16. dubna 2003 o přistoupení
k Evropské unii, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb. m. s., protože EU prostituci ani kuplířství
nereguluje.
Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem.
Zvláštní část
K článku I
Rozšiřuje se výslovná pravomoc obcí pro vydávání předpisů v samostatné působnosti
k ochraně veřejné morálky.
Jak potvrdil nález ÚS Ministerstvo vnitra v. Jirkov z 11. 12. 2007 o vyhlášce Jirkova stanovící
povinnost pravidelných sečí veřejné zeleně, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, č. 20/2008 Sb., N 218/47
SbNU 871, mají všechny obce v ČR pravomoc originární normotvorby, když v § 26
prohlásil: „Ústavní soud konstatuje, že ustanovení čl. 104 odst. 3 Ústavy je nutno nadále
interpretovat v linii dosavadních nálezů Ústavního soudu tak, že obce jsou přímo tímto
ustanovením Ústavy zmocněny tvořit právo ve formě vydávání obecně závazných vyhlášek.
Logickým důsledkem tohoto výkladu potom je, že na rozdíl od vydávání právních předpisů
v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy, jehož dikce explicitní zákonné
zmocnění vyžaduje, k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své věcné působnosti,
a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocnění nepotřebují
(s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem k čl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není
právního předpisu bez stanovení právních povinností.“
Regulace míst nabízení prostituce je již dnes implicitně umožněna § 10 písm. a) obecního
zřízení: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou
k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti,
jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou
bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou
vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou
takové činnosti zakázány.“ Jak konstatoval § 51 věta poslední nálezu ÚS Ministerstvo vnitra
v. Ústí nad Labem z 8. 3. 2007 o vyhlášce Ústí nad Labem k zabezpečení místních záležitostí
veřejného pořádku, sp. zn. Pl. ÚS 69/04, č. 161/2007 Sb., N 44/44 SbNU 557: „Lze tedy
shrnout, že současná právní úprava dává obci na výběr, aby buď prostituci neupravovala
vůbec, nebo ji na všech veřejných prostranstvích obce zcela zakázala, anebo aby negativně či
pozitivně vymezila určitá veřejná prostranství, na kterých lze prostituci nabízet.“ Nová právní
norma toto soudní rozhodnutí recipuje a tuto pravomoc tak utvrzuje.
Dále se výslovně stanoví, že je možné zakázat vystavování lidí za účelem propagace
sexuálních služeb, neboť je tím porušena lidská důstojnost a ohrožena veřejná morálka. Cílem
tohoto opatření je možnost prohibice výloh, výkladních skříní, oken a podobných soukromých
prostor, v nichž jsou osobně propagovány sexuální služby.
K článku II
Vzhledem k tomu, že obecní zřízení nemá subsidiární působnost ve vztahu k zákonu
o hlavním městě Praze, je nutné opatření článku I zavést i v tomto zákoně.
K článku III
Trestný čin kuplířství (§ 189 TZ), který je v základní skutkové podstatě přečinem, je
subsidiární skutkovou podstatou zločinu obchodování s lidmi. Jeho podstatou je, že
prostitutky jsou ve vztahu ke kuplíři dobrovolně, na rozdíl od obchodníka s lidmi.
Vzhledem k záměru předkladatele legalizovat poskytování sexuálních služeb a dobrovolné
smluvní jednání