Návrh zákona o toleranci poskytování sexuálních služeb

Předmluva k návrhu zákona o  toleranci poskytování sexuálních služeb
105/2013 upraveného v únoru 2014

Erotický průmysl včetně prostituce  je velmi široký okruh činností, kterým se  veřejnost a média moc nezabývají. Zabývají se jen tím co je
zajímavé a negativní. Zajímá je prostituce na ulicích což není ani  10% prostitutek a někdy i nevhodně umístěná místa k jejímu provozování.
Vzhledem k šíři celé problematiky ,nejde navrhnout zákon ,který najednou postaví jasná pravidla pro všechny neřesti a případné klady
tohoto velkého odvětví erotického průmyslu. Návrh zákona proto vznikl jako základní kámen příští stavby na které se budou podílet obce a kraje stejně jako zákonodárci a policie a soudnictví a věříme, že i zástupci tohoto odvětví včetně veřejné diskuse. Tento čel je i základem vzniku SPEP

Tímto  základním kamenem je předložený návrh zákona ,který se sice dostal k posouzení Rusnokově vládě jako zákon 105/2013 , ale tam také skončil spolu s vládou samou.

ZÁKON
ze dne …………………2013,
o toleranci poskytování sexuálních služeb
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 49/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb. a zákona č. 494/2012 Sb., se mění takto:
1 § 189 se zrušuje.
2 V § 363 odst. 2 se slova „kuplířství (§ 189),“ zrušují.
Čl. II
Zákon č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., se zrušuje.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy nabyde účinnosti výpověď
1 mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami ze dne 11. října 1933, vyhlášené pod č. 32/1936 Sb. z. a n.,
2 úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. března 1950,
3 závěrečného protokolu úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. března 1950,
4 mezinárodní úmluvy o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací, ze dne 4. května 1910, vyhlášené pod č. 116/1912 ř. z. a recipované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 184/1922 Sb. z. a n.,
5 mezinárodní úmluvy o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování ze dne 12. září 1923, vyhlášené pod č. 96/1927 Sb. z. a n., a
6 protokolu ze dne 4. května 1949 měnící mezinárodní úmluvu o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací, podepsanou v Paříži dne 4. května 1910.

Důvodová zpráva

Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Podle klasické kategorizace se rozlišují tři základní přístupy k regulaci prostituce:
1 reglementace (regulace, legalizace): klasický a původní přístup. Prostituce je trpěna, tedy je legální, je však omezena a dozorována (Nizozemí od 1. 10. 2000, kdy byl zrušen článek 250bis trestního zákoníku, zakazující veřejné domy (zast. „nevěstince“), Německo od 1. ledna 2002, Československo do 22. 8. 1922).
2 abolice: Prostituce jako taková není regulována, jsou stíhány doprovodné jevy, jako je kuplířství, obchodování se ženami či pornografie, někdy též poptávka po prostituci (Švédsko).
3 prohibice (represe, kriminalizace): prosazuje se od konce 19. století. Prostituce je zakazována a trestána, a to včetně prostitutek i jejich zákazníků. Cílem je prostituci zcela vymýtit. Od velké novely trestního zákona č. 63/1956 Sb. byla prostituce stíhána podle § 188a jako trestný čin příživnictví (bod 43 novely). Tento trestný čin spáchal ten, kdo se živil se nekalým způsobem a vyhýbal se poctivé práci. Tato skutková podstata byla převzata do § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a vydržela až do roku 1990, kdy byl trestný čin příživnictví zrušen článkem I částí B bodem 70 novely č. 175/1990 Sb. s tímto odůvodněním: „Ustanovení § 203 o příživnictví bylo novelizováno vzhledem k tomu, že znak „dává se někým vydržovat“ mohl být skrytou formou vynucování pracovní povinnosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí v připomínkovém řízení uvedlo, že i znak „soustavného vyhýbání se poctivé práci“ je v rodících se podmínkách volného trhu pracovních sil značně problematický a bude znevýhodňovat např. dlouhodobě nezaměstnané apod. Proto navrhovalo tento znak vypustit a taxativně vymezit, které způsoby obživy lze považovat za nekalé. Takové vymezení však není možné taxativně provést. Řada těchto nekalých způsobů (krádeže, podvody a další majetková trestná činnost) jsou postižitelné podle jiných ustanovení trestního zákona, u ostatních (např. prostituce) není společenská nebezpečnost taková, aby bylo nutno používat trestní represe. Proto na doporučení vlády bylo ustanovení § 203 vypuštěno.“ Od té doby byla v Československu prostituce legální.
Základní problém stávající právní úpravy je v tom, že nedostatečně rozlišuje mezi prostitucí nucenou (fr. traite des Blanches, angl. human trafficking  for sexual slavery, česky „obchod s bílým masem“, dříve „obchod s bílými otroky“ či „obchod s děvčaty“) a dobrovolnou. Mnoho mužů a žen provozuje prostituci svobodně a ze své vůle, přitom podniky, které jim k tomu poskytují podmínky, se nacházejí v právní „šedé zóně“.
Nový trestní zákoník (dále jen „NTZ“) se trestným činům souvisejícími s prostitucí věnuje na několika místech. Prvním z nich je § 168 NTZ – obchodování s lidmi. Odstavec 1 se týká nezletilců, takže osnova na něm nehodlá nic měnit. Odstavec 2 klade kvalifikovaný způsob obchodování s lidmi: „použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti,“ takže ani zde se svobodná vůle prostitutky nemůže projevit. Druhým je § 190 NTZ – prostituce ohrožující mravní vývoj dětí. Ani na něm osnova nehodlá nic měnit, neboť nabízení prostituce v blízkosti dětí, zejména u škol, nelze tolerovat.
Po roce 1989 vzniklo několik iniciativ, které měly za cíl řešit prostituci nově. Nejvýznamnější byla vládní osnova zákona o regulaci prostituce z roku 2005, sněmovní tisk č. 1073, vycházející z reglementačního principu. Poté, co poslanecká sněmovna odmítla vypovědět úmluvu o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, ji vláda vzala zpět. Nynější osnova vychází z aboličního principu, který již v ČR působí, a dále jej prohlubuje liberálním směrem. Proto bude zrušena represe kuplířství (vulg. „pasáctví“) a tím budou zároveň plně legalizovány veřejné domy. Zůstane však možnost místní samosprávy regulovat místa poskytování prostituce.
Významnou inspirací jsou západní vzory. Je to jednak nizozemská novela trestního zákoníku o zrušení obecného zákazu veřejných domů z 2. února 1999, č. 189, a jednak německý zákon k regulaci právního postavení prostitutek (něm. Gesetz zur Regelung der Rechtsverhältnisse der Prostituierten), zkráceně zákon o prostituci (něm. Prostitutionsgesetz), zkratkou ProstG, z 20. prosince 2001, BGBl. I, strana 3983, který je významný rovněž tím, že řeší rovněž dopady prostituce do soukromého práva. Nepřímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mravům, takže platba za ni je vymahatelná u soudu. Na druhou stranu zakazuje postoupení této pohledávky. Osnova tento problém neřeší a ponechává jej tak posouzení soudu na základě obecných principů spravedlnosti.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bude nulový až pozitivní (úspora veřejných prostředků), neboť orgány činné v trestním řízení se budou moci soustředit místo perzekuce dobrovolné prostituce a souvisejících činností na stíhání prostituce nucené.
Samostatná působnost obcí zůstává nedotčena. Jak potvrdil nález ÚS ministerstvo vnitra v. Jirkov z 11. 12. 2007 o vyhlášce Jirkova stanovící povinnost pravidelných sečí veřejné zeleně, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, č. 20/2008 Sb., N 218/47 SbNU 871, mají všechny obce v ČR pravomoc originární normotvorby, když v § 26 výslovně prohlásil: „Ústavní soud konstatuje, že ustanovení čl. 104 odst. 3 Ústavy je nutno nadále interpretovat v linii dosavadních nálezů Ústavního soudu tak, že obce jsou přímo tímto ustanovením Ústavy zmocněny tvořit právo ve formě vydávání obecně závazných vyhlášek. Logickým důsledkem tohoto výkladu potom je, že na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy, jehož dikce explicitní zákonné zmocnění vyžaduje, k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své věcné působnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocnění nepotřebují (s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem k čl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností.“
Regulace míst nabízení prostituce je umožněna § 10 písm. a) obecního zřízení: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány.“ Jak konstatoval § 51 věta poslední nálezu ÚS ministerstvo vnitra v. Ústí nad Labem z 8. 3. 2007 o vyhlášce Ústí nad Labem k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, sp. zn. Pl. ÚS 69/04, č. 161/2007 Sb., N 44/44 SbNU 557: „Lze tedy shrnout, že současná právní úprava dává obci na výběr, aby buď prostituci neupravovala vůbec, nebo ji na všech veřejných prostranstvích obce zcela zakázala, anebo aby negativně či pozitivně vymezila určitá veřejná prostranství, na kterých lze prostituci nabízet.“
Stejně jako prostituce nebude legalizované kuplířství živností. Na § 3 odst. 3 písm. p) živnostenského zákona: „nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,“ se tak nic nezmění.
Své příjmy budou prostitutky a kuplíři danit stejně jako jiní podnikatelé, kteří jsou vykonavateli svobodných povolání (lat. artes liberales, něm. freien Berufe, angl. freelance) – spisovatelé, herci, novináři, tanečníci či zpěváci. Příjmy tak budou daněny jako příjmy z podnikání podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních příjmů. Bude proto možné uplatnit pouze druhou nejnižší možnou hranici paušálních nákladů – 40 %.
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navrhované řešení není v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a proto je nezbytné tyto úmluvy vypovědět. K tomu více důvodová zpráva k článku III. Osnova je v souladu s athénskou smlouvou ze dne 16. dubna 2003 o přistoupení k Evropské unii, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb. m. s., protože EU prostituci ani kuplířství nereguluje.
Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem.

Zvláštní část
K článku I
Trestný čin kuplířství, který je v základní skutkové podstatě přečinem, je subsidiární skutková podstata k zločinu obchodování s lidmi. Jeho podstatou je, že prostitutky jsou ve vztahu ke kuplíři dobrovolně, na rozdíl od obchodníka s lidmi. Co se týká kvalifikovaných skutkových podstat v odstavci 3 a 4, mělo by být kuplířství nově stíháno jako přitěžující okolnost těžkého ublížení na zdraví, zabití nebo vraždy, stejně je jako tomu dnes u prostého ublížení na zdraví podle § 146 NTZ.
K článku II
Dosud platné a účinné §§ 14 až 16 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., zakazují zřizování a udržování „nevěstinců“ a stanoví povinnost veřejné správy zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným prostitutkám“ zajistí dočasný útulek a příležitosti k nápravě. Vedle této úpravy obsahuje tento zákon i ustanovení zajišťující dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavně nemravný život. Proto je nezbytné tento zákon zrušit.
Ustanovení § 12 zákona č. 158/1949 Sb., o boji proti pohlavním nemocem, zrušilo všechna ustanovení zákona o potírání pohlavních nemocí, vyjma § 14, odst. 2 a §§ 15, 16, 20 a 21. Protože zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, měl v § 149 odst. 1 obecnou derogační klausuli, lze dovodit, že byl nepřímo zrušen též § 20 zákona o potírání pohlavních nemocí – vyzývání ke smilstvu – a § 21 – pohoršlivé provozování smilstva.
K článku III
Ve 4. volebním období (2002–2006) se poslanecká sněmovna zabývala vládní osnovou výpovědi úmluvy o potlačování a obchodu s lidmi – sněmovní tisk č. 1081. Ve čtvrtek 20. října 2005 byl však souhlas s touto výpovědí odmítnut. Podle článku 25 úmluvy výpovědní lhůta je jeden rok. Zároveň s úmluvou je třeba vypovědět její závěrečný protokol, který má ve vztahu k úmluvě formálně samostatné postavení, a další úmluvy.
Co se týká nucené prostituce, první mezinárodní konference o potlačení obchodu s ženami se konala v Paříži v roce 1885. Výsledkem dalších jednání bylo schválení mezinárodního ujednání k účinné ochraně proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“ ze dne 18. května 1904, vyhlášené pod č. 26/1913 ř. z., a mezinárodní úmluvy ze dne 4. května 1910, aby byl potlačen obchod s děvčaty, vyhlášené rovněž pod č. 26/1913 ř. z. Podstatou ujednání z roku 1904 je povinnost státu zřídit informační úřad o kuplířství. Článek 1 mezinárodní úmluvy o potlačení obchodu s děvčaty z roku 1910 přikazuje trestat kuplířství, a to výslovně i pro dobrovolnou prostituci, jedná-li se o nezletilé. Článek 2 potlačuje nucenou prostituci zletilých. Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi ze dne 30. září 1921, vyhlášená pod č. 123/1924 Sb. z. a n., je jen potvrzením mezinárodním závazků na poli nucené prostituce. Vzhledem k tomu, že se tyto mezinárodní úmluvy týkají toliko prostituce nucené, není nutné je vypovídat.
Zcela jiná je situace u mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami z roku 1933, která již ve svém článku 1 stanoví, že se jedná o dobrovolnou prostituci, neboť jeho alinea 1 říká: „Kdo, aby ukojil chlípnost druhého, najme, zavleče nebo dodá zletilou ženu anebo dívku, třeba s jejím souhlasem, za nemravným účelem v jiném státě, bude trestán i tehdy, byly-li jednotlivé činnosti, které tvoří skutkovou podstatu trestného činu, spáchány v různých státech.“
Po vzniku Spojených národů byly přijaty dva procesní protokoly, které vyjádřily vůli OSN prosazovat dřívější mezinárodní úmluvy na tomto poli. Byl to jednak protokol ze dne 4. května 1949 měnící mezinárodní ujednání k účinné ochraně proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“, podepsané v Paříži dne 18. května 1904, a mezinárodní úmluvu, aby byl potlačen obchod s děvčaty, podepsanou v Paříži dne 4. května 1910, a protokol ze dne 20. října 1947 ke změně mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a dětmi, uzavřené v Ženevě dne 30. září 1921, a mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami, uzavřené v Ženevě dne 11. října 1933. Není nutné je vypovídat, neboť jsou jen procesní, tedy obdobou mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a dětmi z roku 1921.
Co se týká úmluvy o potlačování obchodu s lidmi z roku 1950, je doprovázena závěrečným protokolem, který stanoví, že dohodnuté je pouze minimální standard. Demokratické státy jako je Rakousko, Německo, Nizozemí, Spojené království, Řecko, Švédsko, Irsko, Švýcarsko, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie ji ani nepodepsaly; Dánsko ji neratifikovalo. ČR by se proto měla připojit k okruhu těchto států. Více ve studii Parlamentního institutu č. 5.190.
Problematickým se může zdát článek 6 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, vyhlášené pod č. 62/1987 Sb.: „Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření, včetně opatření legislativních, k potlačení všech forem obchodu se ženami a vykořisťování prostituce žen.“, avšak žádný stát, včetně reglementačních, k němu nevznesl výhradu (angl. reservation). Termín “obchod se ženami” navíc předpokládá, že obchodované jsou pasivními subjekty transakce, ne jejími aktivními účastnicemi z vlastní vůle. Dobrovolná prostituce není “obchod se ženami”, ale “obchod žen a mužů”, ke kterému využívají své tělo. S tím moderní stát svým občanům dovoluje nakládat dle jejich svobodné vůle. „Vykořisťování“ je obvykle chápáno jako nedovolené, tj. zákonem zakázané, využívání lidí za účelem uspokojení či zisku. V duchu tohoto zákona se “vykořisťováním” stane organizace či majetkový prospěch z prostituce nedobrovolné, vykonávané proti vůli zúčastněných.
Protože hrozí nebezpečí, že by se ukončení represe dobrovolné prostituce mohlo projevit represí nyní tolerovaných forem pornografie, je vhodné zároveň vypovědět úmluvy o potírání pornografie. Ačkoliv úmluva o rozšiřování necudných publikací z roku 1910 je jen paralelou informační úmluvy ujednání z roku 1904, vzhledem k plné legalizaci měkké pornografie by měla být vypovězena i ta. K úmluvě o potlačování obchodu s necudnými publikacemi z roku 1923 byl vydán procesní protokol, obdobný protokolu ze dne 20. října 1947.

V Praze dne 24. března 2013 doplněno únor 2014
Viktor Paggio v. r.
Jiří Rusnok v. r.