Teze k regulaci poskytování sexuálních služeb za úplatu

Vážení čtenáři webu SPEP, dnes Vám dáme nahlédnout do počátku vzniku zákonu o prostituci

tak jak ho začíná řešit strana Pirátů v poslanecké sněmovně . Komentář a příspěvky nás potěší.

Teze k regulaci poskytování sexuálních služeb za úplatu

Pracovní podklad pro jednání se zájmovými skupinami

Mgr. et Mgr. Jakub Michálek

Shrnutí

Počet osob soustavně poskytujících sexuální služby za úplatu v ČR (dále jen poskytovatelé služeb) se

odhaduje na cca 10-20 tis. osob. Ročně se v tomto sektoru protočí nejméně 8 mld. Kč. Poskytování

sexuálních služeb samo o sobě je dnes legální a právním řádem trpěné, kriminalizované jsou

postihovány související negativní jevy jako kuplířství a obchod s lidmi. Kluby a priváty v ČR existují, ale

často neoficiálně – někteří majitelé se snaží v rámci systému například odvádět daně, ale oficiálně

nemohou o své činnosti mluvit tak, jak je provozována.

Stejně jako v případě alkoholové prohibice či hazardu považujeme za efektivnější na místo zákazu

vytyčit poskytování sexuálních služeb jasná pravidla a rámec. Tedy dosáhnout lepší ochrany osob

poskytujících sexuální služby v klubech, privátech, na escortu a zvýšení bezpečnosti na ulici. Vlastníci

klubů a privátů, manažeři a další organizátoři legálního poskytování sexuálních služeb by měli být

regulováni s cílem zlepšit podmínky pro osoby provozující prostituci, zvýšit bezpečnost na ulicích,

omezit šedou ekonomiku a zvýšit daňové výnosy. Obce by nadále měly kompetenci regulovat prostituci

na svém území. Navržená opatření by měla zvlášť zohlednit rizika spojená s imigrací cizinců za účelem

poskytování sexuálních služeb na území ČR zejména v oblasti obchodu s lidmi.

Jde o cestu tzv. reglementace prostituce, která je obvyklá např. v Nizozemsku či Rakousku a která

platila v ČSR do roku 1922. Prvním krokem by bylo vypovězení Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a

využívání prostituce druhých osob z roku 1950. Parlamentní institut uvádí, že „vzhledem k období, ve

kterém Úmluva vznikala, jsou jejími smluvními stranami z velké části bývalé socialistické státy nebo

státy dříve označované jako rozvojové. Řada vyspělých evropských států a světových velmocí k této

Úmluvě nikdy nepřistoupila (např. Irsko, Rakousko, Německo, Nizozemí, Švědsko, Švýcarsko, Velká

Británie či Austrálie, Kanada, USA). Důvodem je, že Úmluva potírá nejen prostituci nucenou, ale i

prostituci dobrovolnou, která se v řadě těchto států naopak připouští prostřednictvím pravidel, která

poskytování těchto služeb regulují s tím, že jsou potlačovány některé negativní jevy, které ji provázejí“

(Parlamentní institut 2011). Dále „lze konstatovat, že cíle, které Úmluva sleduje, tedy ochranu

důstojnosti prosazování rovnoprávnosti žen atd., jsou v současné době naplňovány již některými jinými

mezinárodními či evropskými právními předpisy, kterými je Česká republika vázána. V tomto ohledu by

tedy vypovězení Úmluvy pro Českou republiku nepředstavovalo problém“ (Parlamentní institut, 2014).

Hlavním cílem našich kroků v této oblasti by mělo být legislativně upravit sexuální práci, omezit

motivace pro sexuální práci z důvodu chudoby a nouze (např. reformovat systém exekucí a

zálohovaného výživného, čímž se zabýváme v jiných projektech), zlepšit podmínky pro osoby prostituci

provozující a omezit stigmata, která jsou s poskytováním sexuálních služeb spojena.

Základní hodnoty, které chceme zákonem chránit:

  • bezpečí a lepší životní osud pro poskytovatele sexuálních služeb, často lidi v tísni,
  • jednodušší odchod ze sexbyznysu bez následné stigmatizace,
  • omezení šedé ekonomiky a prostředí pro případnou souběžně probíhající trestnou činnost, a

související dílčí snížení daňových úniků,

  • omezení zdravotních rizik,
  • regulace musí být účinná a realistická, aby byla v praxi funkční, což vyžaduje při přípravě návrhu

zákona zjišťování informací a názorů od dotčených aktérů,

  • svoboda člověka žít svůj život podle svého, pokud nikomu neškodí.

Komparace s jinými státy v Evropě

Prostituce legální a regulovaná

Prostituce (směna sexu za peníze) legální, ale

organizované aktivity jako nevěstince, kuplířství a pasáctví

ilegální; prostituce není regulována

Nelegální platit za sexuální služby, legální nabízet

sexuální služby

Prostituce ilegální

Neznámo

Zdroj: Článek Prostituce . Wikipedie – otevřená encyklopedie.

Z komparace s ostatními evropskými státy vyplývá, že ve střední Evropě model regulovaných sexuálních

služeb převažuje (Rakousko, Německo, Maďarsko), zatímco ve východních státech bývalého

socialistického bloku je jejich poskytování nelegální.

Rakousko

Sexuální služby jsou v Rakousku od roku 1874 legální a regulované. Většina sexuálních pracovnic jsou

migranti, především z bývalých zemí východního bloku. Situace je odlišná od ČR, protože až 78 %

sexuálních pracovníků v Rakousku jsou cizinci. (2010) Sexuální pracovnice jsou považovány za osoby

samostatně výdělečně činné a od roku 1986 jsou povinny platit daně a od 1997 jsou zahrnuty do

sociálního pojištění. Je úkolem obcí a jejich úředníků vytvořit místní politiku prostituce, starosta města

může (a obvykle to dělá) dovolit prostituci jen v určitých částech města. Zároveň se musí sexuální

pracovnice podrobovat pravidelnému vyšetření na pohlavní nemoci. Počet sexuálních pracovnic v

Rakousku se odhaduje kolem 17 tisíc, z toho až 6000 ve Vídni. Registrovaných sexuálních pracovnic ve

Vídni je 3390 (2013) a registrovaných sexuálních pracovníků 67 (2013). Čísla registrovaných sexuálních

pracovnic každoročně stoupají.

Německo

Sexuální služby jsou v Německu legální, stejně jako všechny aspekty sexuálního průmyslu, včetně

veřejných domů, reklamy a pracovních nabídek prostřednictvím HR společností. V roce 2002 vláda

změnila zákon ve snaze zlepšit právní situaci sexuálních pracovníků. Sociální stigmatizace sexuální

práce přetrvává a mnozí pracovníci nadále vedou dvojí život. Jeden z důvodu mohou být přísná daňová

opatření, díky kterým může finanční úřad vyměřit daň z příjmů až 10 let zpětně. Organizace pro sexuální

pracovnice Hydra uvádí počet sexuálních pracovnic v Německu kolem 400 000, přičemž 93 % je

ženského pohlaví, 3% transgender a 4% mužského pohlaví. Stejná studie zjistila, že 63 % pracovníků v

Německu byli cizinci, z nichž dvě třetiny pocházejí ze střední a východní Evropy. Každé město má právo

na určení zóny kde může být prostituce povolena. Sexuální pracovnice, které nerespektují tyto zóny,

mohou být potrestáni pokutami nebo v případě odsouzení i uvězněny. Každoroční zdravotní kontroly

jsou v Německu zákonem povinny pro sexuální pracovnice.

Nizozemsko

Prostituce v Nizozemsku je legální a regulovaná. Provoz veřejných domů je také legální. Když holandská

vláda v roce 2000 legalizovala prostituci, chtěla chránit ženy tím, že jim poskytla pracovní povolení.

Nicméně úřady se obávaly, že tato činnost je mimo kontrolu. Proto na konci roku 2008 starosta

Amsterdamu uzavřel polovinu městských prostitučních oken (cca 400 oken), kvůli podezřelým aktivitám

zločineckých gangů. V roce 2011 nizozemské úřady začaly požadovat, aby sexuální pracovníci platili

daně z příjmu. Sexuální pracovnice jsou povinny se registrovat; obdrží registrační průkaz s fotografií a

registračním číslem, ale na kartě není žádné jméno ani jiné osobní údaje. Klienti jsou povinni tento

průkaz kontrolovat. Kromě obecních pravidel je zavedeno vnitrostátní pravidlo, které vyžaduje, aby měly

sexuální společnosti povolení, včetně prostitučních společností, jako jsou veřejné domy a eskortní

agentury, ale také například kina pro dospělé.

Obecné principy navrhované úpravy v České republice

  • regulace prostituce podobně jako v Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku a dalších liberálních

demokraciích – sexuální služby a jejich organizace budou legální a trpěné, podřízeny jsou

určitým omezením a kontrole; zakotvena jsou navazující preventivní, zdravotní a sociální

opatření podléhající kontrole ze strany státních orgánů (viz studie Parlamentního institutu

2011),

  • poskytovatelé služeb by měli mít jednoduchou možnost legálně upravit svůj status v rámci

systému (daně, pojištění) jako OSVČ, případně jako zaměstnanci, jde-li o vztah závislé práce

podle zákoníku práce,

  • nelze vymáhat registraci, proto se jeví vhodné na poskytování sexuálních služeb nahlížet jako na

nezávislá povolání, tedy jako u herců a tanečníků; v případě masérů a masérek je vhodné

zachovat stávající stav s tím, že by byla vypuštěna výjimka, podle které nejsou jejich služby

bezprostředně směřující k uspokojení sexuálních potřeb živností,

  • tyto teze se týkají pouze poskytování sexuálních služeb za úplatu, tedy služeb bezprostředně

směřujících k uspokojení sexuálních potřeb při přímém fyzickém kontaktu poskytovatele těchto

služeb a jeho klienta (definice ve vládním návrhu zákona o regulaci prostituce z roku 2005).

Segmentace osob provozujících prostituci:

  1. Osoba provozující prostituci na ulici
  • není reálné odstranit prostituci z ulic, je však možné negativně a pozitivně motivovat (např. k

přesunu na vhodná místa, dobrým pracovním podmínkám) a řešit související rizika

  • obce by měly nadále možnost zakázat pouliční prostituci na svém území nebo jeho části a

ukládat pokuty za porušení tohoto zákazu

  • je vhodné pokračovat v poskytování zdravotních, bezpečnostních a sociálních služeb, typicky

neziskovými organizacemi, které jsou dotovány státem a budou mít na straně státu jednoho

partnera pro spolupráci (specializovaný orgán státu)

  • je třeba zajistit návaznost standardních sociálních programů včetně problematiky

bezdomovectví, závislosti na tvrdých drogách a péče o děti těchto osob

  • manažer (organizátor legálního poskytování sexuálních služeb) by měl mít zákonem dané

povinnosti bez ohledu na způsob provozování prostituce; nelegální zprostředkování prostituce

by mělo být nadále trestné

  1. Poskytovatelé sexuálních služeb na volné noze (na privátu, escort, případně nesoustavně v klubu)
  • v rámci svobodného povolání bude poskytovatel služeb OSVČ, tedy bude typicky danit

paušálem, pokud nepůjde o příležitostnou činnost, která je od daně osvobozena, a dále platit

zálohy na soc. a zdravotní pojištění;

  • pokud se rozhodne poskytovatel služeb zapsat do živnostenského rejstříku (IČO), může využít

výhodnější výdajové paušály, je to tedy především v jejím zájmu; v takovém případě bude

vyžadována živnost č. 78 „poskytování služeb osobního charakteru“ (dojde k revizi její definice,

která poskytování sexuálních služeb zapovídá) tak, aby nedocházelo ke stigmatizaci těchto

osob, tedy jejich služby budou ve stejné kategorii, jako jsou služby astrologů, grafologů,

kartářek a numerologů či vyhotovování rodokmenů,

  • na privát se nahlíží jako na standardní ubytovací službu, pokud nesplňuje materiální znaky

provozovny sexuálních služeb – viz dále (podstatný je skutečný stav, nikoliv smluvní forma)

  1. Poskytovatelé sexuálních služeb v provozovně
  • manažerem sexuálních služeb („organizátorem, majitelem“, hanlivě „pasákem“) se rozumí

osoba, která podnikatelským způsobem zprostředkovává sexuální služby; zprostředkováním

sexuálních služeb se rozumí i vybírání úplaty nebo šíření reklamy, pokud současně dochází k

osobnímu kontaktu poskytovatele služeb s manažerem (manažerem tedy není pouhá reklamní

platforma šířící inzeráty),

  • zprostředkováním sexuálních služeb se rozumí výše uvedená činnost manažera vůči

poskytovateli služby, ať poskytovatel služby vykonává svou činnost jako zaměstnanec nebo

OSVČ,

  • provozovnou sexuálních služeb („kluby a priváty“, „bordelem“, „veřejným domem“) se rozumí

zařízení, stavba nebo její část, kde je soustavně dochází s organizovanému poskytování

sexuálních služeb,

  • nebude rozhodné, zda jsou sexuální služby organizovány přímo nebo je platba za ně zastírána

podstatně vyšším pronájmem prostor, kde k jejich poskytování dochází,

  • manažer má povinnost:

○ vykonávat svou činnost s volnou živností „organizace poskytování sexuálních služeb“

pod IČO a s požadavkem na bezúhonnost,

○ zajistit stavební požadavky na provozovnu, které stanoví zákon (mírněji než u hotelů),

○ zajistit výkon závislé práce v sexuální oblasti výlučně v základním pracovněprávním

vztahu (§ 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce),

○ poskytnout zaměstnanci poskytujícímu sexuální služby bezplatně ochranné pomůcky a

motivovat je k využití vhodných zdravotních služeb (např. lékařské kontrole),

○ je nutné zvážit nastavení pravidel tak, aby kontrolní orgán nebo soud měly dostatečné

informace nutné pro kontrolní účely nebo občanské soudní řízení,

○ upozornit klienta, že sexuální služby jsou poskytovány s opatřeními bránícími šíření

pohlavních chorob (prezervativem), rizika nebezpečných praktik a že je zakázáno nutit

poskytovatele služeb k poskytnutí služby bez ochrany (postačí upozornění na ceduli u

vstupu jako u EET),

○ zajistit, že se osoby mladší 18 let nedostanou do kontaktu s prostitucí, dovnitř

provozovny sexuálních služeb anebo do kontaktu s nevhodnou reklamou na sexuální

služby,

○ zajistit prokazatelné poučení poskytovatelů služeb způsobem stanoveným prováděcím

předpisem, a to v jazyce původu.

  • manažer sexuálních služeb je povinen se zdržet:

○ vykořisťování osob poskytujících sexuální služby (vyplývá z Mezinárodní úmluvy o

odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979),

○ vytváření závislosti poskytovatele služby na manažerovi, který by mu bránil nebo

nepřiměřeně ztěžoval odchod ze vztahu s manažerem (např. nevypověditelné smlouvy,

vázání splatnosti dluhu na ukončení doby trvání vztahu, zástavy apod.),

○ nucení k prostituci včetně nucení k uzavření smluvního vztahu, kde jsou předmětem

sexuální služby, konkrétnímu klientovi,

○ zásahů do soukromí klientů a poskytovatelů služeb,

○ ujednání, která by byla v neprospěch slabší smluvní strany.

  • manažer sexuálních služeb má povinnost zkontrolovat dle dokladu, že poskytovatelé služeb,

vůči nimž má tuto roli, mají na území ČR legální pobyt apod.,

  • provozovna musí splňovat minimální hygienické a stavební standardy, musí být bezpečná (např.

nouzová tlačítka na pokoji a bodyguard) apod.; poruší-li tyto povinnosti, odpovídá poskytovateli

služeb za způsobenou škodu jako u provozní činnosti (§ 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský

zákoník).

Další změny:

  • kuplířství (§ 189 tr. zák.), obchod s lidmi (§ 168 odst. 2 písm. a) tr. zák.) a činy dosud

pokrývající činnost manažerů sexuálních služeb bude redefinovány tak, aby zahrnovaly pouze

aktivity týkající se nelegální prostituce; nelegálním bude nadále nucení k prostituci, praktiky

zahrnující vykořisťování apod. (viz výše) – konkrétní textace trestního zákoníku bude zpracována

experty na trestní právo,

  • zákon o regulaci prostituce by měl obsahovat úpravu smluvního typu

smlouvy o poskytnutí sexuální služby (mezi poskytovatelem služby a klientem), která

bude nadále typicky uzavírána ústně, a to před jejím naplněním (srovnej návrh hl. m.

Prahy), přičemž se uplatní ustanovení v zákoně včetně kogentních ustanovení;

smlouvy o zprostředkování sexuálních služeb (mezi poskytovatelem služby a

manažerem); sjednání smlouvy s osobou, která jazyku smlouvy nerozumí, bude

postihováno jako správní delikt zneužití postavení manažera sexuálních služeb.

  • Bude řešeno důkazní břemeno v případě kontroly nelegálního zprostředkování sexuálních

služeb, aby nedocházelo k maření kontrol a souvisejících správních řízení.

Zůstává zachováno:

  • obce mohou regulovat prostituci na svém území,
  • odpovědnost zdravotně nezpůsobilé osoby je ve standardním režimu jako dosud, tj. trestního

zákoníku (šíření nakažlivé choroby), občanského zákoníku, přičemž v případě manažera

podnikatele je doplněno ručení,

  • trestněprávní odpovědnost za vykořisťování, obchodování s lidmi, násilí apod.

Instituce vystupující ve vztahu k prostituci:

  • Policie ČR – specializované pracoviště řeší trestný čin kuplířství, obchodování s lidmi, vydírání,

tvrdé drogy a jiné trestné činy, řeší také neoprávněné podnikání (u zprostředkování sexuálních

služeb) a krácení daní,

  • neziskové organizace – poskytují zdravotní a sociální služby osobám poskytujícím sexuální

služby, zejména těm na ulici, v problematických případech zprostředkovávají kontakt s Policií,

  • obecní, příp. živnostenský úřad (obecní policie) – dohlíží nad registrací manažerů sexuálních

služeb, adekvátností reklamy, požadavky na provozovnu a dalšími požadavky na

zprostředkování sexuálních služeb, není-li stanoveno jinak, řeší přestupky podle zákona a

podezření na trestné činy předává PČR,

  • stavební úřad – kolauduje stavby určené k poskytování sexuálních služeb (provozovny) a

vykonává související kontroly,

  • finanční úřad, zdravotní pojišťovna a ČSSZ – vybírají daně a pojistné dle zákona od manažerů a

poskytovatelů sexuálních služeb,

  • soudy a státní zastupitelství – jednotný výklad regulace.

 

ZÁKON

ze dne………………………. 2014,

o toleranci poskytování sexuálních služeb

 

Parlament se usnesl na tomto zákon? ?eské republiky:

 

?I. I

V  § 10 zákona ?. 128/2000 Sb., o obcích (obecní z?ízení), ve zn?ní zákona ?. 313/2002 Sb., se vkládá nové písmeno d), které zní:

 

,,d) k ochran? ve?ejné morálky, zejména smí zakázat vystavování osob za ú?elem reklamy @Jay Ajayi Kids Jersey na sexuální služby viditelné z ve?ejn? p?ístupných míst, nebo“.

 

Dosavadní písmeno d) se ozna?ujejako písmeno e).

 

?I. II

 

V  § 44 odst. 3 zákona ?. 131/2000 Sb., o hlavním m?st? Praze, se vkládá nové písmeno d), které zní:

 

,,d) k ochran? ve?ejné morálky, zejména smí zakázat vystavování osob za ú?elem reklamy na sexuální služby viditelné z ve?ejn? p?ístupných míst, nebo“.

 

Dosavadní písmeno d) se ozna?ujejako písmeno e).

 

 

?I. III

Zákon ?. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve zn?ní zákona ?. 306/2009 Sb., zákona ?. 181/2011 Sb., zákona ?. 330/2011 Sb., zákona ?. 357/2011 Sb., zákona ?. 375/2011 Sb., zákona ?. 420/2011 Sb., zákona ?. 458/2011 Sb., zákona ?. 193/2012 Sb., zákona ?. 390/2012 Sb., zákona ?. 399/2012 Sb. a zákona ?. 494/2012 Sb., se m?ní takto:

 

  1.      V § 189 odst. 1 zní: „Kdo jiného za p?im?je k provozování prostituce nebo kdo ko?istí z takového jednání , bude potrestán odn?tím svobody na šest m?síc? až na ?ty?i léta, zákazem ?innosti nebo propadnutím v?ci nebojiné majetkové hodnoty.“

 

?I. IV

 

Zákon ?. 200/1990 Sb., o p?estupcích, ve zn?ní zákona ?eské národní rady ?. 337/1992 Sb., zákona ?eské národní rady ?. 344/1992 Sb., zákona ?eské národní rady ?. 359/1992 Sb., zákona ?. 67/1993 Sb., zákona ?. 290/1993 Sb., zákona ?. 134/1994 Sb., zákona ?. 82/1995 Sb., zákona ?. 279/1995 Sb., zákona ?. 237/1995 Sb., zákona ?. 289/1995 Sb., zákona ?. 112/1998 Sb.,

 

zákona ?. 168/1999 Sb., zákona ?. 360/1999 Sb., zákona ?. 29/2000 Sb., zákona ?. 121/2000 Sb., zákona ?. 132/2000 Sb., zákona ?. 151/2000 Sb., zákona ?. 258/2000 Sb., zákona ?. 361/2000 Sb., zákona ?. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod ?. 52/2001 Sb., zákona ?. 164/2001 Sb., zákona ?. 254/2001 Sb., zákona ?. 265/2001 Sb., zákona ?. 273/2001 Sb., zákona ?. 274/2001 Sb., zákona ?. 312/2001 Sb., zákona ?. 6/2002 Sb., zákona ?. 62/2002 Sb., zákona ?. 78/2002 Sb., zákona ?. 216/2002 Sb., zákona ?. 259/2002 Sb., zákona ?. 285/2002 Sb., zákona ?. 311/2002 Sb., zákona ?. 320/2002 Sb., zákona ?. 218/2003 Sb., zákona ?. 274/2003 Sb., zákona ?. 362/2003 Sb., zákona ?. 47/2004 Sb., zákona ?. 436/2004 Sb., zákona ?. 501/2004 Sb., zákona ?. 559/2004 Sb., zákona ?. 586/2004 Sb., zákona ?. 95/2005 Sb., zákona ?. 392/2005 Sb., zákona ?. 379/2005 Sb., zákona ?. 411/2005 Sb., zákona ?. 57/2006 Sb., zákona ?. 76/2006 Sb., zákona ?. 80/2006 Sb., zákona ?. 115/2006 Sb., zákona ?. 134/2006 Sb., zákona ?. 181/2006 Sb., zákona ?. 213/2006 Sb., zákona ?. 216/2006 Sb., zákona ?. 225/2006 Sb., zákona ?. 226/2006 Sb., zákona ?. 215/2007 Sb., zákona ?. 344/2007 Sb., zákona ?. 376/2007 Sb., zákona ?. 129/2008 Sb., zákona ?. 274/2008 Sb., zákona ?. 309/2008 Sb., zákona ?. 314/2008 Sb., zákona ?. 484/2008 Sb., zákona ?. 41/2009 Sb., zákona ?. 52/2009 Sb., zákona ?. 306/2009 Sb., zákona ?. 346/2009 Sb., zákona ?. 150/2010 Sb., zákona ?. 199/2010 Sb., zákona ?. 133/2011 Sb. a zákona ?. 366/2011 Sb., zákona ?. 142/2012 Sb., zákona ?. 237/2012 Sb., zákona ?. 390/2012 Sb. a zákona ?. 494/2012 Sb. se m?ní takto:

  1. V § 49 se na konci odstavce 1 te?ka nahrazuje slovem ,„ nebo“ a dopl?uje se písmeno f), které zní:

,,f) poskytuje nebo užívá úplatné sexuální služby bez použití ochranné pom?cky sloužící k zabrán?ní p?enosu pohlavní choroby nebo sexuáln? p?enosné infekce“

  1. V § 49 odst. 2 se slovo ,,e)“ nahrazuje slovem ,,f)“.

 

?I. V

Zákon ?. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve zn?ní zákona ?. 158/1949 Sb. a zákona ?. 88/1950 Sb., se zrušuje.

 

?I. VI

 

Tento zákon nabývá ú?innosti dnem, kdy nabyde ú?innosti výpov??

  1. mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami ze dne 11. ?íjna 1933, vyhlášené pod ?. 32/1936 Sb. z. an.,
  2. úmluvy o potla?ování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. b?ezna 1950,
  3. záv?re?ného protokolu úmluvy o potla?ování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. b?ezna 1950,
  4. mezinárodní úmluvy o tom, kterak potírati rozši?ování necudných publikací, ze dne 4. kv?tna 1910, vyhlášené pod ?. 116/1912 ?. z. a recipované vyhláškou ministra zahrani?ních v?cí ?. 184/1922 Sb. z. an.,
  5. mezinárodní úmluvy o potla?ování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozši?ování ze dne 12. zá?í 1923, vyhlášené pod ?. 96/1927 Sb. z. a n., a

 

6.   protokolu ze dne 4. kv?tna 1949 m?nící mezinárodní úmluvu o tom, kterak potírati rozši?ování necudných publikací, podepsanou v Pa?íži dne 4. kv?tna 1910.

 

D?vodová zpráva

 

 

Obecná ?ást

 

Zhodnocení platného právního stavu, od?vodn?ní hlavních princip? navrhované právní úpravy a vysv?tlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je otev?en? prohlásit prostituci za legální a to v?etn? souvisejících doprovodných ?inností. Z pohledu p?edkladatel? sou?asné právo nedostate?n? rozlišuje mezi prostitucí nucenou a dobrovolnou. Mnoho muž? a žen provozuje prostituci svobodn? a ze své v?le, p?itom podniky a další poskytovatelé služeb, kte?í jim k tomu poskytují podmínky, se nacházejí bu? v právní „šedé zón?“, nebo p?ímo v ilegalit?. Protože ?eská legislativa v této oblasti nereflektuje aktuální stav v?ci ani v?tšinový spole?enský postoj, je nezbytné uvést ji do souladu s realitou. Dostate?n? není upravena ani problematika sexuáln? p?enosných infekcí. Navrhovaná osnova proto klade d?raz na

  • rozlišení dobrovolné a nedobrovolné prostituce a následnou redefinici kuplí?ství
  • pravomoc samospráv regulovat prostituci vlastní normotvorbou a ?ešit tak situaci „na míru “ tomu kterému území
  • zdravotní ochranu prostitut? a prostitutek

V  d?vodové zpráv? se zákonodárce ztotož?uje s postojem, že sexuálním akt za úplatu není proti dobrým mrav?m a platba za n?j je vymahatelná u soudu, v duchu právního minimalismu jej však nepromítl do paragrafového zn?ní zákona a ponechává jej k posouzení soudu na základ? obecných princip? spravedlnosti.

I nadále platí, že všechny formy nucené prostituce budou zakázány a postihovány. Podle klasické kategorizace se rozlišují t?i základní p?ístupy k regulaci prostituce:

  1. reglementace (regulace, legalizace): klasický a p?vodní p?ístup. Prostituce je trp?na, tedyje legální, je však omezena a dozorována. To platí pro Nizozemí od 1.10.2000, kdy byl zrušen ?lánek trestního zákoníku zakazující ve?ejné domy, nebo pro N?mecko od 1.1.2002. V ?eskoslovensku byl tento p?ístup uplat?ován do 22. 8. 1922.
  2. abolice: Prostituce jako taková není regulována, jsou však stíhány doprovodné jevy, jako je @Michael Thomas Jersey kuplí?ství, obchodování se ženami ?i pornografie, n?kdy též poptávka po prostituci jako ve Švédsku.
  3. prohibice (represe, kriminalizace): prosazuje se od konce 19. století. Prostituce je zakazována a trestána, a? už na stran? nabídky nebo potávky. Cílem je zcelaji vymýtit.

V  ?eskoslovensku byla od velké novely trestního zákona ?. 63/1956 Sb. prostituce stíhána podle

§ 188a jako trestný ?in p?íživnictví (bod 43 novely). Tento trestný ?in spáchal ten, kdo se živil se nekalým zp?sobem a vyhýbal se poctivé práci. Tato skutková podstata byla p?evzata do § 203 zákona ?. 140/1961 Sb., trestního zákona, a vydržela až do roku 1990, kdy byl trestný ?in p?íživnictví zrušen ?lánkem I ?ástí B bodem 70 novely ?. 175/1990 Sb. s tímto od?vodn?ním: „Ustanovení § 203 o p?íživnictví bylo novelizováno vzhledem k tomu, že znak „dává se n?kým vydržovat“ mohl být skrytou formou vynucování pracovní povinnosti. Ministerstvo práce a sociálních v?cí v p?ipomínkovém ?ízení uvedlo, že i znak „soustavného vyhýbání se poctivé práci „je v rodících se podmínkách volného trhu pracovních sil zna?n? problematický a bude znevýhod?ovat nap?. dlouhodob? nezam?stnané apod. Proto navrhovalo tento znak

 

vypustit a taxativn? vymezit, které zp?soby obživy lze považovat za nekalé. Takové vymezení však není možné taxativn? provést. Rada t?chto nekalých zp?sob? (krádeže, podvody a další majetková trestná ?innost) jsou postižitelné podle jiných ustanovení trestního zákona, u ostatních (nap?. prostituce) není spole?enská nebezpe?nost taková, aby bylo nutno používat trestní represe. Proto na doporu?ení vlády bylo ustanovení § 203 vypušt?no. “ Od té doby byla v ?eskoslovensku prostitucejako taková legální.

Trestní zákoník (dále jen „TZ“) se však na n?kolika místech v?nuje trestným ?in?m s prostitucí souvisejícím. Prvním z nich je § 168 TZ – obchodování s lidmi. Osnova nehodlá m?nit ani odstavec první, který se týká nezletilc?, ani druhý, který postihuje obchodování s lidmi za „použití násilí, pohr?žky násilí nebo jiné t?žké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísn? nebo závislosti,“. Beze zm?ny ponechává i § 190 TZ – prostituce ohrožující mravní vývoj d?tí, nebo? nabízení prostituce v blízkosti d?tí, zejména u škol, nelze tolerovat.

?eský právní ?ádjiž dopad fenoménu prostituce na nezletilé upravuje pom?rn? komplexn?. Mladiství (tedy dosp?lí nezletilí) nesm?jí provozovat sex za úplatu, respektive je trestné poskytovat jim úplatu za pohlavní styk nebo jiné srovnatelné jednání (§ 202 TZ – svád?ní k pohlavnímu styku) nebo dít? k prostituci p?im?t, zlákat, najmout apod. (§168 odst. 1 TZ – obchodování s lidmi).

Po roce 1989 vzniklo n?kolik iniciativ, které m?ly za cíl prostituci právn? redefinovat. Nejvýznamn?jší byla vládní osnova zákona o regulaci prostituce z roku 2005, vycházející z reglementa?ního principu. Poté, co poslanecká sn?movna odmítla vypov?d?t úmluvu o potla?ování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, ji vláda vzala zp?t.

Významnou inspirací této úpravy jsou západní vzory. Je to jednak nizozemská novela trestního zákoníku o zrušení obecného zákazu ve?ejných dom? z 2. února 1999, jednak n?mecký zákon k regulaci právního postavení prostitutek (n?m. Prostitutionsgesetz), z roku 2001, který je významný rovn?ž tím, že ?eší dopady prostituce do soukromého práva. Nep?ímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mrav?m, takže platba za ni je vymahatelná u soudu. Na druhou stranu zakazuje postoupení této pohledávky. Zákonodárce se s tímto postojem pln? ztotož?uje, v duchu právního minimalismu však osnova problém ne?eší a ponechává jej na posouzení soudu na základ? obecných princip? spravedlnosti. Proto zákonodárce deklaruje podporu výše uvedeného principu coby interpreta?ního zdroje pouze zde, v d?vodové zpráv?.

Rovn?ž jako zdroj inspirace této úpravy je významné rozhodnutí Nejvyššího soudu v Kanad?, ze dne 20.12.2013 (docket 34788). Dané rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu projednávalo otázku ústavnosti 3 ustanovení trestního zákoníku, resp. 3 skutkových podstat trestných ?in?, které se vesm?s týkají prostituce, které byly napadeny z d?vodu porušování základních práv a svobod, zejména práva na bezpe?nost ve vztahu k prostitutkám (a dále v jednom p?ípad? také z d?vodu porušování svobody projevu – nicmén? tato svoboda nebyla shledána jako porušená, resp. se Nejvyšší soud jejím porušení materiáln? nezabýval). Konkrétn? se jednalo o trestný ?in „Zákazu provozování „ve?ejných dom?“  postihující jednak samotné provozovatele, a druhak samotné prostitutky, které zde vykonávají svou ?innost. Nejvyšší soud shledal, že zákon fakticky redukuje za p?ípustný výkon prostituce, která sama o sob? není protizákonnou, pouze na tzv. pouli?ní prostituci a na prostituci vykonávanou v pro prostitutku „externím prost?edí“ (u klienta nebo hotelových za?ízeních apod.) Nejvyšší soud k p?edm?tnému ustanovení uvedl, že zp?sobuje újmu na právu prostitutek, zejména na jejich bezpe?nost, která je hrub? disproporcionální ve vztahu k ú?elu p?edm?tného zákonného ustanovení (ochrana spole?nosti p?ed narušování soužití, nep?ístojnostmi a spole?enským pohoršováním). Ve?ejné domy jsou totiž prokazateln? nejbezpe?n?jším místem pro prostitutky, pro vykonávaní jejich ?innosti, ?ímž tak napadené zákonné ustanovení ve své podstat? znemož?uje prostitutkám mít pravidelnou klientelu, provozovat ?innost v bezpe?ném prost?edí (kde by se nacházeli recep?ní, asistenti, bodyguardi, zvukový monitorovací systém apod), tj. k tomu, aby prostitutky mohli redukovat rizika vznikající p?i provozování prostituce. A dále o trestný ?in „Zákaz užívání/užití výnos? z prostituce“ postihující an bloc všechny, p?i?emž cílem zákonného ustanovení bylo postihnout pouze pasáky a další vyko?is?ovatele, kte?í mají ekonomický zájem na výnosech z prostituce. Nejvyšší soud proto konstatoval, že dané zákonné ustanovení je p?íliš extenzivní, když ne?iní rozdíl mezi t?ma, kdo užívá výnos? prostituce z vyko?is?ovatelských pohnutek a t?ma ostatníma, a to zejména t?ma, kte?í mohou pozitivn? p?ispívat k zvýšení úrovn? ochrany prostitutek, když tyto si nemohou ani najmout nap?. bodyguarda, ?idi?e, recep?ní, ú?etní apod. Takovýto zásah do práva na bezpe?nost prostitutek není dle Nejvyššího soudu vyvážen ani pozitivním efektem ochra?ujícím prostitutky p?ed vyko?is?ováním ze strany pasák?.

Na základ? výše uvedených d?vod? Nejvyšší soud tak prohlásil protiústavnost všech p?edm?tných ustanovení trestného zákoníku, p?i?emž jejich zrušení suspendoval v délce jednoho roku, ?ímž tak dal zákonodárci možnost p?ijat novou právní úprava regulující otázky související z prostitucí, která by neporušovala základní práva a svobody.

Zdravotní hledisko

Prostituce má významný zdravotní rozm?r. P?estože i zde je cestou k trvalému ?ešení p?edevším osv?ta, považuje p?edkladatel za vhodné postihovat p?ípadné rizikové chování spo?ívající v nechrán?ném pohlavním styku p?i poskytování ?i užívání úplatné sexuální služby a ?iní tak prost?ednictvím zavedení nové skutkové podstaty p?estupku. Jakákoli reklama podn?cující k podobn? rizikovémujednáníjejiž zakázána v § 2 odst. 4 zákona ?. 40/1995, o regulaci reklamy.

D?ív?jší legislativní návrhy šlyješt? dále a obsahovaly povinnost zdravotních prohlídek. Zkušenosti ze zahrani?í však prokazují, že p?sobí zcela kontraproduktivn?. Jednak dopadají p?edevším na skupinu snadn?ji kontrolovatelných „profesionál?“ a vyhýbají se skupin? nejrizikov?jší, tj. nap?. drogov? závislým nebo nelegálním p?ist?hovalc?m, druhák vytvá?ejí u klient? klamné zdání, že zdravotní kontrolou prov??ená osoba nem?že být p?enaše?em pohlavní choroby. V d?sledku toho dochází ke zvýšení poptávky po sexuálních službách bez prezervativu. Negativní výsledek testu p?itom vypovídá

 

jen o stavu osoby ve více ?i mén? vzdálené minulosti, ale nemusí samoz?ejm? reflektovat stav aktuální. Dokonce v p?ípad? negativních výsledk? aktuálního testu není tento pr?kazný – nap?. HIV je testem diagnostikovatelné až po t?ech m?sících od nákazy.

Povinné zdravotní prohlídky by také v praxi vyžadovaly uchovávání osobních údaj? sexuálních pracovník?. To by m?lo za následek jejich p?esun do ilegality kv?li obav? ze ztráty anonymity. Podobn? tvrdý postup není vyvážen ani poznatky z terénu, kde díky osv?tové ?innosti odborník? a nevládních organizací v?tšina provozovatel? a provozovatelek sexuálních služeb nabízí bezpe?ný sex a sama chodí na zdravotní prohlídky s v?domím, že ší?ení sexuáln? p?enosných chorobje trestný ?in.

Zkušenosti ze sv?ta jasn? ukazují, že povinné zdravotní testy se neosv?d?ily a mnohem prosp?šn?jší se ukázala cesta prevence, osv?ty a prohlídek dobrovolných. Nap?íklad v N?mecku tyto služby poskytují místní hygienické ú?ady. Jejich hlavním úkolem je prevence sexuáln? p?enosných chorob, informování o zp?sobech jejich p?enosu a možností minimalizace rizika nákazy. Zárove? informují o možnostech anonymního a bezplatného poradenství. Lidé pracující v prostituci nejsou zdaleka jedinoujejich cílovou skupinou, ta zahrnuje i další kategorie osob se zvýšeným rizikem nákazy.

Povinné zdravotní prohlídky prostitutek nedoporu?uje ani OSN ve zpráv? „UNAIDS Guidance Note on HIV and Sex Work“ z roku 2012.

P?edpokládaný hospodá?ský a finan?ní dosah, zejména na státní rozpo?et, rozpo?ty kraj? a obcí

Dopad na státní rozpo?et a ostatní ve?ejné rozpo?ty bude nulový až pozitivní ve form? úspory ve?ejných prost?edk?, nebo? orgány ?inné v trestním ?ízení se budou moci soust?edit místo perzekuce dobrovolné prostituce a souvisejících ?inností na stíhání prostituce nucené. K tomu více d?vodová zpráva k ?lánku I.

Stejn? jako prostituce nebude legalizované kuplí?ství živností. Na § 3 odst. 3 písm. p) živnostenského zákona:   „nabízení nebo poskytování služeb sm??ujících bezprost?edn? k uspokojování sexuálních pot?eb,“ se tak nic nezm?ní. Své p?íjmy budou prostitutky danit stejn? jako jiní podnikatelé, kte?í jsou vykonavateli nezávislých povolání – spisovatelé, herci, sportovci, tane?níci ?i zp?váci. P?íjmy tak budou dan?ny jako p?íjmy z podnikání podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních p?íjm?. Bude proto možné uplatnit pouze druhou nejnižší možnou hranici paušálních náklad? – 40 %. Osoby poskytující prostitutkám zázemí a servis budou danit podle povahy poskytovaných služeb a není pro n? t?eba vytvá?et žádný zvláštní da?ový režim.

 

Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami

Navrhované ?ešení není v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ?eská republika vázána, a proto je nezbytné tyto úmluvy vypov?d?t. K tomu více d?vodová zpráva k ?lánku VI. Osnova je v souladu s athénskou smlouvou ze dne 16. dubna 2003 o p?istoupení k Evropské unii, vyhlášené pod ?. 44/2004 Sb. m. s., protože EU prostituci ani kuplí?ství nereguluje.

 

Zhodnocení souladu s ústavním po?ádkem

Navrhované ?ešeníje v souladu s ústavním po?ádkem.

 

 

Zvláštní ?ást

 

K ?lánku I

Rozši?uje se výslovná pravomoc obcí pro vydávání p?edpis? v samostatné p?sobnosti k ochran? ve?ejné morálky.

Jak potvrdil nález US Ministerstvo vnitra v. Jirkov z 11. 12. 2007 o vyhlášce Jirkova stanovící povinnost pravidelných se?í ve?ejné zelen?, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, ?. 20/2008 Sb., N 218/47 SbNU 871, mají všechny obce v ?R pravomoc originární normotvorby, když v § 26 prohlásil: „ Ustavní soud konstatuje, že ustanovení ?l. 104 odst. 3 Ústavy je nutno nadále interpretovat v linii dosavadních nález? Ústavního soudu tak, že obce jsou p?ímo tímto ustanovením Ústavy zmocn?ny tvo?it právo ve form? vydávání obecn? závazných vyhlášek. Logickým d?sledkem tohoto výkladu potom je, že na rozdíl od vydávání právních p?edpis? v p?enesené p?sobnosti ve smyslu ?l. 79 odst. 3 Ústavy, jehož dikce explicitní zákonné zmocn?ní vyžaduje, k vydávání obecn? závazných vyhlášek v mezích své v?cné p?sobnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocn?ní nepot?ebují (s výhradou ukládání daní a poplatk? vzhledem k ?l. 11 odst. 5 Listiny), nebo? pojmov? není právního p?edpisu bez stanovení právních povinností. “

Regulace míst nabízení prostituce je již dnes implicitn? umožn?na § 10 písm. a) obecního z?ízení: „Povinnosti m?že obec ukládat v samostatné p?sobnosti obecn? závaznou vyhláškou k zabezpe?ení místních záležitostí ve?ejného po?ádku; zejména m?že stanovit, které ?innosti, jež by mohly narušit ve?ejný po?ádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpe?nosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v ?ase obecn? závaznou vyhláškou ur?ených, nebo stanovit, že na n?kterých ve?ejných prostranstvích v obci jsou takové ?innosti zakázány. “ Jak konstatoval § 51 v?ta poslední nálezu US Ministerstvo vnitra v. Ústí nad Labem z 8. 3. 2007 o vyhlášce Ústí nad Labem k zabezpe?ení místních záležitostí ve?ejného po?ádku, sp. zn. Pl. ÚS 69/04, ?. 161/2007 Sb., N 44/44 SbNU 557: „Lze tedy shrnout, že sou?asná právní úprava dává obci na výb?r, aby bud prostituci neupravovala v?bec, nebo ji na všech ve?ejných prostranstvích obce zcela zakázala, anebo aby negativn? ?i pozitivn? vymezila ur?itá ve?ejná prostranství, na kterých lze prostituci nabízet. “ Nová právní norma toto soudní rozhodnutí recipuje a tuto pravomoc tak utvrzuje.

Dále se výslovn? stanoví, že je možné zakázat vystavování lidí za ú?elem propagace sexuálních služeb, nebo? je tím porušena lidská d?stojnost a ohrožena ve?ejná morálka. Cílem tohoto opat?ení je možnost prohibice výloh, výkladních sk?íní, oken a podobných soukromých prostor, v nichžjsou osobn? propagovány sexuální služby.

 

K ?lánku II

Vzhledem k tomu, že obecní z?ízení nemá subsidiární p?sobnost ve vztahu k zákonu o hlavním m?st? Prazeje nutné opat?ení ?lánku I zavést i v tomto zákon?.

 

K ?lánku III

Trestný ?in kuplí?ství (§ 189 TZ), který je v základní skutkové podstat? p?e?inem, je subsidiární skutkovou podstatou zlo?inu obchodování s lidmi. Jeho podstatou je, že prostitutky jsou ve vztahu ke kuplí?i dobrovoln?, na rozdíl od obchodníka s lidmi.

Vzhledem k zám?ru p?edkladatele legalizovat poskytování sexuálních služeb a dobrovolné smluvní jednání s ním související, zrušuje se trestnost ?inností, které ve své podstat? dobrovolné jsou, tedy

 

zjednání, najmutí, zlákání a svedení jiného k provozování prostituce. P?im?ní jiného k provozování prostituce se zužuje na p?im?ní nedobrovolné, které neumožní poškozenému se svobodn? rozhododovat, tedy takové, kdy se nejedná o dobrovolnou ?innost, nýbrž se vyžaduje aby pachatel užil násilí, pohr?žky násilí nebo jiné t?žké újmy. zneužil tíse? ?i závislosti poškozeného. Intensita jednání podle aliney první by tak m?la být analogická trestnému ?inu obchodování s lidmi (§ 168TZ).

Alinea druhá se m?ní tak, že ko?ist?ní je trestné jen ve vztahu k jednání obšaženému v alinee první Ko?ist?ní, tak jak je vykládáno dnes, postihuje i osoby, jejichž ?innost spo?ívá ve smluveném podílení se na prostituci jiného poskytováním souvisejících služeb (pronájem prostor, doprava, sjednávání zákazník?), což je dle navrhovatele zcela legitimním podnikáním. Trestnost t?chto ?inností je reziduem represivního socialistického p?ístupu k prostituci, který postihuje jednání ?asté a b?žné a které bývá postihováno jen výb?rov?, p?ípadn? dokonce ú?elov?, což je v rozporu se základními principy trestního práva a práva obecn?.

Trestným tak z?stává pouze ko?istit?ní z nedobrovolné prostituce Zákaz nucených prací nebo jiných forem vyko?is?ování (§ 168 odst. 1 a 2 písm. e) TZ) z?stává nadále sou?ástí skutkové podstaty obchodování s lidmi.

 

K ?lánku IV

Zavádí se nová skutková podstata p?estupku proti ob?anskému soužití, když se pod pokutou ve výši až 20 000 K? zakazuje jednání spo?ívající v poskytování nebo užívání úplatné sexuální služby bez použití prezervativu Tímto ustanovením cílí p?edkladatel na omezení rizika p?enosu pohlavních chorob.

 

K ?lánku V

Dosud platné a ú?inné §§ 14 až 16 zákona ?. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve zn?ní zákona ?. 158/1949 Sb. a zákona ?. 88/1950 Sb., zakazují z?izování a udržování „nev?stinc?“ a stanoví povinnost ve?ejné správy z?izovat ústavy, v nichž se „?emeslným prostitutkám“ zajistí do?asný útulek a p?íležitosti k náprav?. Vedle této úpravy obsahuje tento zákon i ustanovení zajiš?ující dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavn? nemravný život. Proto je nezbytné tento zákon zrušit.

Ustanovení § 12 zákona ?. 158/1949 Sb., o boji proti pohlavním nemocem, zrušilo všechna ustanovení zákona o potírání pohlavních nemocí, vyjma § 14, odst. 2 a §§ 15, 16, 20 a 21. Protože zákon ?. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, m?l v § 149 odst. 1 obecnou deroga?ní klausuli, lze dovodit, že byl nep?ímo zrušen též § 20 zákona o potírání pohlavních nemocí – vyzývání ke smilstvu – a § 21 – pohoršlivé provozování smilstva.

 

K ?lánku VI

Ve 4. volebním období (2002-2006) se poslanecká sn?movna zabývala vládní osnovou výpov?di úmluvy o potla?ování a obchodu s lidmi – sn?movní tisk ?. 1081. Ve ?tvrtek 20. ?íjna 2005 byl však souhlas s touto výpov?dí odmítnut. Podle ?lánku 25 úmluvy výpov?dní lh?tajejeden rok. Zárove? s úmluvou je t?eba vypov?d?t její záv?re?ný protokol, který má ve vztahu k úmluv? formáln? samostatné postavení, a další úmluvy.

I v rozm?ru mezinárodních smluv je t?eba mít na pam?ti princip rozlišování prostituce dobrovolné a nucené. Mezinárodní smlouvy, které zapovídají nucenou prostituci (obchodování s lidmi), samoz?ejm? z?stanou v platnosti. Co se týká nucené prostituce, první mezinárodní konference o

 

potla?ení obchodu s ženami se konala v Pa?íži v roce 1885. Výsledkem dalších jednání bylo schválení mezinárodního ujednání k ú?inné ochran? proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“ ze dne 18. kv?tna 1904, vyhlášené pod ?. 26/1913 ?. z., a mezinárodní úmluvy ze dne 4. kv?tna 1910, aby byl potla?en obchod s d?v?aty, vyhlášené rovn?ž pod ?. 26/1913 ?. z. Podstatou ujednání z roku 1904 je povinnost státu z?ídit informa?ní ú?ad o kuplí?ství. ?lánek 1 mezinárodní úmluvy o potla?ení obchodu s d?v?aty z roku 1910 p?ikazuje trestat kuplí?ství, a to výslovn? i pro dobrovolnou prostituci, jedná-li se o nezletilé. ?lánek 2 potla?uje nucenou prostituci zletilých. Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a d?tmi ze dne 30. zá?í 1921, vyhlášená pod ?. 123/1924 Sb. z. a n., je jen potvrzením mezinárodním závazk? na poli nucené prostituce. Vzhledem ktomu, že se tyto mezinárodní úmluvy týkají toliko prostituce nucené, není nutné je vypovídat.

Zcelajiná je situace u mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami z roku 1933, kterájiž ve svém ?lánku 1 stanoví, že sejedná o dobrovolnou prostituci, nebo?jeho alinea 1 ?íká: „Kdo, aby ukojil chlípnost druhého, najme, zavle?e nebo dodá zletilou ženu anebo dívku, t?eba s jejím souhlasem, za nemravným ú?elem vjiném stát?, bude trestán i tehdy, byly-lijednotlivé ?innosti, které tvo?í skutkovou podstatu trestného ?inu, spáchány v r?zných státech.“

Po vzniku Spojených národ? byly p?ijaty dva procesní protokoly, které vyjád?ily v?li OSN prosazovat d?ív?jší mezinárodní úmluvy na tomto poli. Byl tojednak protokol ze dne 4. kv?tna 1949 m?nící mezinárodní ujednání k ú?inné ochran? proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“, podepsané v Pa?íži dne 18. kv?tna 1904, a mezinárodní úmluvu, aby byl potla?en obchod s d?v?aty, podepsanou v Pa?íži dne 4. kv?tna 1910, a protokol ze dne 20. ?íjna 1947 ke zm?n? mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a d?tmi, uzav?ené v Ženev? dne 30. zá?í 1921, a mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami, uzav?ené v Ženev? dne 11. ?íjna 1933. Není nutné je vypovídat, nebo? jsou jen procesní, tedy obdobou mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a d?tmi z roku 1921.

Co se týká úmluvy @Michael Thomas Authentic Jersey o potla?ování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950 (v jiném p?ekladu úmluva o potla?ování a zrušení obchodu s lidmi a vyko?is?ování prostituce jiného), je doprovázena záv?re?ným protokolem, který stanoví, že dohodnuté je pouze minimální standard. Demokratické státy jako je Rakousko, N?mecko, Nizozemí, Spojené království, ?ecko, Švédsko, Irsko, Švýcarsko, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie ji ani nepodepsaly; Dánsko ji neratifikovalo. ?R by se proto m?la p?ipojit k okruhu t?chto stát?. Více ve studii Parlamentního institutu ?. 5.190.

Protože hrozí nebezpe?í, že by se ukon?ení represe dobrovolné prostituce mohlo projevit represí nyní tolerovaných forem pornografie, je vhodné zárove? vypov?d?t úmluvy o potírání pornografie. A?koliv úmluva o rozši?ování necudných publikací z roku 1910 je jen paralelou informa?ní úmluvy ujednání z roku 1904, vzhledem k plné legalizaci m?kké pornografie by m?la být vypov?zena i ta. K úmluv? o potla?ování obchodu s necudnými publikacemi z roku 1923 byl vydán procesní protokol, obdobný protokolu ze dne 20. ?íjna 1947.

 

V Praze dne …..2014

 

Viktor Paggio v. r.